Předplaďte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 
1618960
DnesDnes754
VčeraVčera1286
Tento týdenTento týden754
Tento měsícTento měsíc29556

Věštění

Z redakční pošty...

Záhadný černý automobil
Devátého ledna 1995 o půl třetí ráno mne cosi probudilo. Na protější zdi jsem spatřil podivné červené světlo, vypadalo to, jako by stékalo po zdi, připomínalo to lidskou krev. Kdosi mi v mé hlavě telepaticky nakazoval, že mám vstát a podívat se z okna. Když jsem tak učinil, uviděl jsem asi 300 metrů od domu stát v postranní uličce automobil. V tu chvíli se mu rozsvítila jeho přední světla, zářila jako halogeny. Na moment mě to oslepilo. Rychle jsem uskočil a schoval se za záclonu. Automobil se rozjel po silnici ve směru k našemu domu. Šlo o dosti velký černý vůz s tmavými skly. Měl jsem dojem, že uvnitř sedí dvě zakuklené postavy. Motor zahřměl jako tank a auto zmizelo za domem. Za dva dny - 11. ledna 1995, zemřel v nemocnici můj děda. Od té doby se mi pokaždé, když měl zemřít někdo blízký - známý - zjevilo to auto. Znovu se objevilo někdy v polovině prosince 2006. Byl jsem sám v domě, když jsem uslyšel dunivý zvuk. A kolem oken projížděl ten černý vůz! Náhle se ale rozhostilo ticho a já nechápal, proč u našeho domu zastavil. Vyhlédl jsem ven, ale po automobilu jako by se zem slehla. Za 12 dní zemřela moje kolegyně z práce, bylo jí 34 let. Pak jsem černé auto viděl 8. února 2009. Bylo to v sobotu, vydal jsem se na procházku. Dost chumelilo, a když jsem došel k lesíku, objevily se přede mnou ve sněhu čerstvé šlépěje. Jako by šel pouhých pár vteřin přede mnou kdosi neviditelný. Ty stopy mě provázely asi kilometr cesty, mířily přesně tam, kam jsem chtěl dojít. A když jsem byl u cíle, stopy končily, dál nevedly. Hledal jsem poměrně dlouho, kudy pokračují, ale marně. Po zhruba dvaceti minutách jsem se otočil na cestu k domovu. Přemítal jsem, co mne navedlo k tomu, abych se vydal do těch míst. A potom jsem ucítil, jako když mě někdo sleduje. Otočil jsem se - a stál tam! Asi 120 metrů ode mě byl zase ten černý automobil, dovnitř nebylo přes tmavá skla vidět. Poznávací značku neměl, místo ní tam byl jen kulatý reflektor o průměru kolem 10 cm, z něhož vycházelo bílé světlo. Pospíchal jsem bez ohlédnutí přes pole a louky domů. Jenže auto se objevilo najednou o 500 metrů dál, stálo na silnici. Skoro jsem běžel a nechápal, jak se vůz přemísťuje. Najednou totiž byl zas o 800 metrů jinde, jako by si se mnou hrál. Já utíkal a on mne vždy předeběhl a někde na mě čekal. S hrůzou jsem doběhl k domu jednoho souseda. Vychrlil jsem na něj, že se děje cosi divného, že mě sleduje nějaké auto, ať se jde podívat. Ale černý vůz se mezitím vypařil. Soused si myslel, že jsem se zbláznil. A pak přesně za měsíc - 9. března 2009 - odvezli mého otce do nemocnice, kde po dalším měsíci skonal. Modlím se každý den, abych ten černý vůz už víc nespatřil.
Čtenář J. Š.

Planety radí i varují

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

Počasí Ústí nad Labem - Slunečno.cz

Partnerské weby