Skoro jako absurdní se jevilo před asi deseti lety prohlášení herečky jednoho pražského divadla. Prý jí vedení dalo najevo, že se jim do souboru nehodí, neboť je příliš krásná. Herectví je sice profese specifická, ale přesto se dosud soudilo, že nadmíru

pohlední lidé to mají v zaměstnání i při jeho hledání jednodušší, protože vzbuzují více sympatií. Prý krásní a charismatičtí lidé mají také větší sebevědomí, které dávají svému okolí najevo. Při společné studii vědci z University of Massachusetts v USA a z londýnské School of Economics, však došli k odlišnému závěru.

Experimentu se zúčasnilo 870 dobrovolníků, kteří měli jako „šéfové“ posoudit uchazeče. K dispozici měli životopisy kandidátů na určitou pozici, přičemž všechny obsahovaly shodnou kvalifikaci či dovednosti potřebné k vykonávání práce. Součástí životopisů byly fotografie kandidátů, z nichž někteří měli všední zjev a někteří byli atraktivní. Ti krásní měli u „šéfů“ při výběru menší šanci, že budou na určité pozici, která předpokládá talent a schopnosti, zaměstnáni. Jednalo se ale o vedoucí posty, například makléře v investičním bankovnictví, vedoucí obchodních týmů apod. Větší ochota byla naopak přijmout atraktivní jedince tam, kde je sledován výkon celého týmu, jehož by byli součástí. Ovšem je třeba zdůraznit, že tato tendence se projevovala jen v případech, pokud muž najímal muže. Ti se ve velké většině domnívali, že krása rovná se schopnost. Krásné muže, kteří by se měli potencionálně stát jejich kolegy či podřízenými v kolektivu, vnímali jako hrozbu. Muži tedy byli zřejmě více v zajetí dosud existujících předsudků.

(les)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2254349
DnesDnes74
VčeraVčera901
Tento týdenTento týden2399
Tento měsícTento měsíc9757

Partnerské weby