Dokonalejší metodu, než byl záznam zvuku pro film na gramofonové desce, vypracoval roku 1923 Američan Lee De Forest. Zvukovou stopu umístil na stranu filmového pásu, do prostoru mezi perforací a řadou obrázkových okének. Tak se obraz a zvuk dostaly

společně do promítacího přístroje vybaveného fotocitlivým zařízením, spojeným se zesilovačem a reproduktorem. Patent téhož roku od vynálezce okamžitě zakoupila firma Bell Telephones, patřící do koncernu Western Electric. Pak ovšem patent uložila do trezoru a o jeho využití se nijak nestarala. Patent na zvuk, zachycený na filmovém pásu, po čase koupila společnost 20th Century Fox a začala vyrábět první krátké mluvené reportáže, v nichž vystupovali politici i umělci. Na hraný zvukový film vsadily rovněž ateliéry konkurenční, kterými byly Warner Brothers. V říjnu roku 1927 pak představily film Jazzový zpěvák. Když hlavní představitel Al Jolson z plátna začal promlouvat, obecenstvo oněmělo nadšením. Zvukový film postupně vyrostl v médium, jež je schopné vyprávět nejsložitější a nejkomplikovanější příběhy a přitom zároveň v divácích probouzet nejhlubší city. Zvukový film se tak začal blížit knihám a v některých případech je dokázal svojí působivostí a dramatičností překonat.

(pak)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2280665
DnesDnes142
VčeraVčera858
Tento týdenTento týden5120
Tento měsícTento měsíc12914

Partnerské weby