Odpověď je jednoduchá. Ducha starých Slovanů. Náboženský život našich předků v předkřesťanských dobách byl totiž velice pestrý. Některé zvyky a místa se nám dochovaly dodnes a doslova zlidověly. Jedním z projevů staroslovanské víry byl kult hor a uctívání všeho, co s nimi souviselo. Posvátné byly zejména

některé vrcholky, které sloužily ke kultovním účelům. Slované však věřili i na sílu různých horských a podzemních duchů a ochránců. Stejně tak, jako jejich domovy měly své ochránce dědky domoviky, tak i lesy a hory měly ty své. S kultem hor také souvisí kult kamenů, což dokazují kameny obětní. V Čechách je asi nejvýznamnější posvátnou horou Říp. Nálezy střepů nebo parohového kotoučku se slunečním symbolem z 9. století napovídají, že posvátnou horou byla i Milešovka. Právě hliněný kotouč se solárním symbolem byl nalezen na vrchu, kde se nacházelo hradiště Libušín. Slovanští horští duchové jsou nám známi velmi dobře. Kdo by neznal různé permoníky? Nebo Krakononoše – krále a ochránce Krkonoš.

Laber se dal „podplatit“

Kromě toho kronikář Kosmas zmiňuje i úctu Čechů k oreádám, tedy nejspíše bytostem podobným antickým horským nymfám. Jak je ale patrné, ne všichni duchové, které naši předkové znali, byli dobří. Například ze Slovinska je znám labus sídlící v podzemních chodbách, do kterých lákal děti. Naopak dobrými duchy zde byli například černý dimek, bílý bělič a laber, kterému se obětoval chléb, mléko a sýr, aby lidem ukázal rudné žíly.

Na Slovensku zase vládl podzemí a místním pokladům Kovlad s permoníky. Havíři jej před každým výstřelem varovali, aby je nepotrestal. Kovladovým protějškem byla zemní paní Runa. Na našem území byl znám skalní duch, který strašil havíře hlukem znějícím jako dusot kopyt či silný vichr.

Jaroslav Svoboda

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2256284
DnesDnes425
VčeraVčera1584
Tento týdenTento týden4334
Tento měsícTento měsíc11692

Partnerské weby