Sám název křišťál pochází z řeckého krystallos, což znamená led a chemicky je to oxid křemičitý, čili odrůda křemene. Je bezbarvý a průhledný, někdy mírně zakalený. Tento kámen je znám již z neolitu, což je 12. tisíciletí před naším letopočtem. V době starověkého Říma se dodával na trh z Alp pod názvem zkamenělý led. Připomíná jej i Plinius st. Název quarz poprvé zavedl v roce 1529 Agricola.
Východní národy jej uznávaly jako kámen trpělivosti a dokonalosti, Tibeťané jej dokonce používali jako lék na rány. Brousily se z něj koule, které sloužily k magickým účelům. Léčily se jím bolesti žaludku i srdce a pití z křišťálové číše chránilo před bolestí zubů. Křišťál v ústech mírní žízeň. V buddhismu patří mezi sedm drahocenností.
V přírodě je velmi rozšířený. Historicky známými oblastmi jsou Srí Lanka, Barma, Keňa, Madagaskar a hlavně Brazílie, Rusko (Ural). Zvláště významné lokality jsou v Alpách, kde se těží. Nedaleko Münsteru byly nalezeny křišťály o hmotnosti 700 kilogramů. Můžeme objevit až sedm metrů dlouhé krystaly (z Madagaskaru).
Největším vybroušeným křišťálovým předmětem je koule o průměru 33 centimetrů a o hmotnosti téměř 49 kilogramů. Byla vybroušena v Číně z velkého bloku nalezeného v Barmě a je umístěna v Smithsonian Institutu ve Washingtonu. Tady také mají největší křemen opracovaný jako drahokam, brazilský křišťál asi o sedmi tisících karátů.
Křišťál je symbolem průzračnosti a čistoty stejně jako čistoty myšlenky a jasnozřivého ducha. Světlo, jež křišťálem proniká, je tradičním obrazem čistoty, moudrosti. Je obdivován mystiky, fantastickými vyprávěči stejně jako surrealisty. Podle indické mineralogie se křišťál liší od diamantu pouze stupněm svého zrání - křišťál je nedostatečně "zralým" diamantem. Hrdinové východu i západu se při hledání královské moci na konci temného lesa setkávali s křišťálovým palácem. V oceánsko-australském a severoamerickém šamanismu je považován horský křišťál za kámen poznání uvolněný z nebeského trůnu a za nástroj jasnozřivosti šamana. Na Borneu šaman Dayak používal různé magické předměty, z nichž nejdůležitější byly křišťály (batailau) k vyhledávání duše nemocného. Na ostrově Dobu (Melanézie) pozoruje léčitel osobu, která vyvolala nemoc, v křišťálu. V Austrálii míní, že horský křišťál, jenž hraje důležitou roli při zasvěcení léčitelů, je nebeského původu. Často je považován za zlomek, který se oddělil z trůnu nejvyšší nebeské bytosti. Stejně je tomu i u Negritů z Malacca. U Semangů a Dayaků ho používají šamani jako kámen poznání, protože odráží vše, co přichází do duše nemocného, ale i to, kam duše nemocného zabloudila. U Negritů vidí léčitel v křišťálu rovněž nemoc. Podle nich je křišťál obydlen duchy, kteří jim ukazují nemoc. Americkými indiány je křišťál považován za posvátnou substanci nebeského původu, která vede k jasnozřivosti, moudrosti, věštění a schopnosti létat. Tyto průhledné nebo průsvitné kameny jako je křišťál, křemen, obsidián nebo diorit, byly tradičně prérijními Indiány používány jako talismany a zprostředkovatelé vizí - usnadňovaly trans, který dovoloval vnímání neviditelna. U Navahů horský křišťál zvedal slunce - osvětlovače světa. U Májů kněží dávali zlomky horského křišťálu do medoviny a pak se probouzelo jejich vědomí a mohli číst v budoucnosti.
Horský křišťál byl ve velké vážnosti také u prvních křesťanů, kteří jej považovali za symbol neposkvrněného početí. Ve Skotsku některé rody uchovávaly křišťálové koule, které byly považovány za kámen vítězství. Voda, ve které je obyvatelé Skotska omývali, byla používána jako lék pro zvířata a lidi. Horský křišťál je zejména v Austrálii a na Guineji považován za dešťový kámen par excellance. Podle Plinia byl již používán v antické medicíně, zejména na ledvinové nemoci. Podle arabské tradice ochraňuje před nočními děsy. Prei-litho, Orfeova báseň o kamenech, opěvuje křišťál jako původce plamene, milostné vášně, stejně jako prostředek k vyvolávání božské lásky.
Jak v Austrálii, tak i na Západě symbolizuje křišťál fluidní nebo zářivou látku z onoho světa, jiných úrovní, pro člověka neznámých. Představuje schopnosti dané člověku neviditelnem, jiným, nadsmyslným alternativním světem. V Jižní Americe je křišťál nazýván nebeským kamenem a je symbolem magické substance, která pronikne-li do očí a těla kněze, umožňuje vidět mimo vězení těla.
Podle většiny irských textů přilétali poslové z onoho světa jako ptáci. Když však připluli po moři, používali skleněných nebo křišťálových člunů. Tyto materiály očividně symbolizují technickou dokonalost nedostupnou člověku. Průhlednost křišťálové lodi také symbolizuje nehmotnost cestovatele a duchovní charakter jeho poselství. Elfové, jako například Cendrillon, měli skleněné nebo křišťálové sandály. Křišťálový palác je archetypem snu a snění. Astrologicky je křišťál připisován Kozorohu, Lvu a Vodnáři.
(mh)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2169735
DnesDnes338
VčeraVčera647
Tento týdenTento týden985
Tento měsícTento měsíc15911

Partnerské weby