Když farář kráčející za rakví spatřil přibližující se jezdce, hned vytušil, že budou problémy. „Zastavte a položte rakev na zem!“ zavelel jeden ze tří mladých důstojníků. Pak se otočil na své druhy a zvolal: „Pánové, následujte mne!“ A se svým koněm elegantně přeskočil rakev s nebožtíkem. Ke zděšení smutečních hostů pak

další dva důstojníci svého vůdce napodobili.

Narušení pohřebního průvodu v Enži v Horních Rakousích vyvolalo v celé rakousko-uherské monarchii skandál. Sociálně demokratický poslanec Engelbert Pernerstofer vystoupil 17. února 1888 v říšském sněmu a ostře poukázal na „zdivočení a zesurovění některých velice vysokých a velice mladých pánů“. Celé Rakousko si šuškalo, že ony tři důstojníky, kteří skákali přes rakev, vedl arcivévoda Otto František Josef, synovec císaře Františka Josefa I.

Na svatbě nezáleží

„Krásný Otto“, jak se mu podle hezké tváře a plavých kudrn říkalo, nebo také „Bolla“, což byla domácí přezdívka, od dětství zastiňoval svého staršího bratra, budoucího korunního prince Františka Ferdinanda. Byl mnohem veselejší, jak se zdálo i chápavější a fyzicky zdatnější. Vynikal především v jízdě na koni a v šermu. V patnácti letech začal vojenskou kariéru jako poručík 7. pluku hulánů. „Už tehdy platil za nejzdatnějšího a nejsmělejšího jezdce v armádě,“ připomíná rakouská spisovatelka Hanne Egghardt.

V roce 1886 se na přání habsburské rodiny v Drážďanech oženil se saskou princeznou Marií Josefou, kterou před tím odmítl jeho starší bratr František Ferdinand. „Ottovi bylo nakonec jedno, je-li ženatý nebo ne,“podotýká k tomu jejich příbuzný arcivévoda Leopold.

Románek s baletkou

Přestože se raději zdržoval ve společnosti svých kumpánů z mokré čtvrti a na programu měl především„víno, ženy a zpěv“,dostál i svým manželským povinnostem. Rok po svatbě s Marií Josefou se mu narodil první potomek, pozdější poslední rakouský císař Karel I. V roce 1897 ho pak následoval druhý manželský syn Maxmilián Evžen.

Při Ottově způsobu života nepřekvapí, že vedle těchto oficiálních potomků měl i dva potomky nemanželské. S baletkou z vídeňské Dvorní opery Marií Schleinzer měl syna Alfréda a o dva roky mladší dceru Hildegardu. Sám císař později tuto synovcovu milenku provdal za lékaře Dr. Julia Hortenaua, kterého za tuto oběť povýšil do šlechtického stavu.

Naháč v hotelu Sacher

Největší skandál však krásný Otto vyvolal v proslulém vídeňském hotelu Sacher, kde se při jednom ze svých četných flámů objevil zcela nahý pouze s Řádem zlatého rouna na krku a se šavlí v ruce. „V tomto odění,“ uvádí životopisec Habsburků August Felix de Saint Aulaire, „potkal anglického velvyslance, který právě šel se svou ženou a dcerou do šatny. František Josef, který si vždy do puntíku přečetl policejní zprávy o všem, co se týkalo členů jeho rodiny, dostal okamžitě hlášení o tomto skandálu, jenž vešel ve známost díky novinám…“  Tentokrát císař zareagoval velmi přísně a svého nezdárného synovce poslal na dva měsíce do kláštera. Trest však zřejmě neměl očekávaný výchovný účinek. „Podle tehdejších zpráv si prý mniši stěžovali, že jim drasticky klesly zásoby vína,“píše Hanne Egghardt.

Galantní i ve spodkách

Po smrti svého otce arcivévody Karla Ludvíka byl Otto povýšen na generálmajora a přebral velení 10. jízdní brigády ve Vídni. Později se dokonce stal inspektorem jezdectva. Jeho výstřední chování se však nijak nezměnilo a dál obohacoval vídeňský společenský život skandálními historkami.

K jedné z nich došlo v přepychovém hotelu Imperial. Novopečený generálmajor se pohádal s jednou ze svých četných milenek, která vyděšena jeho pohrůžkami utekla z pokoje. Arcivévoda se za ní pustil oblečen pouze do vínem politých spodků, mával přitom šavlí a křičel: „Počkej, až tě chytím!“ V zatáčce chodby srazil manželku jednoho diplomata. Bez ohledu na své nedostatečné oblečení jí galantně pomohl na nohy a s omluvou políbil ruku. Jindy se zase vsadil, že projede hlavní alej v Prátru na koni v uniformě namalované přímo na nahém těle. A sázku vyhrál.

Smutný konec

V roce 1904 však došlo v životě krásného Otty k tragickému zlomu. Při pobytu na francouzské Riviéře se nakazil syfilidou. Ze zdravotních důvodů musel být uvolněn z vojenské služby, požádal o dovolenou a odjel do Egypta v naději, že se uzdraví. Ale pobyt v severní Africe mu nijak neprospěl. Postupující choroba znetvořila jeho krásný obličej, měl doslova rozežraný nos, musel používat gumovou protézu, těžko dýchal a mluvil. V prosinci 1905 se ho lékaři pokusili zachránit operací, ale od té doby mohl dýchat jen s pomocí kanyly. „Každé vydechnutí a nadechnutí jsou muka,“ postěžoval si v jednom dopise. Žil ukryt na zámku Schönau obětavě ošetřován svou milenkou Robinson. Odpoledne 2. ledna 1906 upadl do bezvědomí a už se neprobral.

 Poslední rakouský císař

Ottův nejstarší syn Karel I. se po smrti Františka Josefa I. v roce 1916, v době I. světové války, stal rakouským císařem a dal se korunovat uherským králem. Jeho pokus o separátní mír skončil neúspěchem pro odmítavý postoj rakouského spojence německého císaře Viléma II. Po porážce Rakousko-Uherska se musel vzdát trůnu a uchýlit se do exilu ve Švýcarsku. V roce 1921 se dvakrát pokusil získat maďarský trůn, ale narazil na odpor dohodových mocností a maďarského regenta admirála Miklóse Hortyho. Zemřel v roce 1922 ve vyhnanství na portugalském ostrově Madeira na zápal plic. V roce 2004 byl papežem Janem Pavlem II. prohlášen za blahoslaveného.      

Text: Jan Bauer

Foto: archiv autora

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2307974
DnesDnes104
VčeraVčera895
Tento týdenTento týden5110
Tento měsícTento měsíc14900

Partnerské weby