2843jicinske 1Jičín není jen bývalé „hlavní“ město frýdlantského vévody Albrechta z Valdštejna a sídlo známého pohádkového loupežníka Rumcajse, ale také místo, kde o pověsti a slavné hvězdáře nebývala nouze. V kostele svatého Ignáce byla kdysi uctívána byzantská

soška Černé Matky boží pocházející z Ruska. I proto se jí říkalo Černá Madona rušánská. Do Jičína se dostala až z daleké Moskvy, a tak se široko daleko věřilo, že má zázračné léčivé účinky a k místu jejího uložení se konaly velké pouti. Připomeňme, že podle této sochy byla zhotovena celá řada kopií a stala se i předlohou pro sochu na holínském předměstí Jičína severozápadně od centra.

Valdštejnovi hvězdopravci

Když se Jičín stal sídlem Albrechta Valdštejna, nastal pro město zlatý věk. Zatímco téměř celá Evropa tehdy tonula v krvi třicetileté války, hořela města a lidé se zabíjeli, celé vévodství si žilo pokojně a v hlubokém míru. Valdštejn chtěl město celé přebudovat a také díky jeho plánům se původně spíše dřevěné lokální sídlo rychle měnilo v město plné kamenných domů a paláců. Osobně velmi pověrčivý vojevůdce sem také zval četné alchymisty a hvězdáře, a tak v dubnu 1630 do Valdštejnova paláce zavítal i známý astronom Johannes Kepler. Pobyl zde tři týdny, aby pak navždy opustil Čechy. S Valdštejnem se znal už od roku 1608, kdy mu vytvořil první horoskop (dodnes zachovaný v originále v drážďanském muzeu). Kromě Keplera se v Jičíně objevil i další hvězdář, Ital Gian Battista Zenno, zvaný také Seni. Vévodu stejně jako Kepler varoval před magickým letopočtem 1634, kdy mu podle jeho slov hrozila smrt ze zálohy. Proto byl po Valdštejnově smrti zatčen císařem a odvlečen do Vídně, kde se mu však nepodařilo prokázat účast na vévodově spiknutí. Mohl se tedy vrátit do rodného Janova, kde také roku 1656 zemřel na mor.

Přízrak krutého správce

V Robousích, nedaleko Valtického předměstí Jičína, žil svého času krutý správce panského dvora. Každý se ho bál, protože když si vyjel na svém bělouši po panství, s oblibou každého bil karabáčem. I jinak své poddané týral, takže když zemřel, začali si lidé v Jičíně vyprávět, že jeho duch jezdí za nocí po kraji na bílém koni. Aby přízrak zahnali, zasadili na půl cesty mezi Robousy a Moravčicemi hrušku. Když ji později zapálil blesk, což bylo také považováno za boží znamení, tak pro změnu jabloň. I ta však záhy uschla. Proto zkusili na místě zasadit znova hrušku a tu zde, už značně zplaněnou, najdeme dodnes. Místu se podle staré legendy stále říká U hruštičky. Mezi Studeňany a Radimí zase stojí vlevo od silnice kaplička, o které se vypráví pověst o zabijácké Bílé paní. Ta zde nohama válí po zemi tři velké sudy. Kdo tohle zjevení potká, je už dopředu mrtvý - Bílá paní ho srazí na zem, a tak dlouho po něm šlape, až nešťastník vypustí duši.

Petr Blahuš

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2069302
DnesDnes513
VčeraVčera1237
Tento týdenTento týden1750
Tento měsícTento měsíc16338

Partnerské weby