Indická republika pokrývá převážnou část indického subkontinentu v jižní Asii. Je sedmým největším státem a druhým nejlidnatějším. Na rozloze větší než tři a čtvrt milionu čtverečních kilometrů žije zhruba jedna miliarda a dvě stě milionů lidí. Je silně jazykově, kulturně a nábožensky rozmanitá, což se odráží také ve federativním státním uspořádání, díky kterému je moc rozdělena mezi centrální vládu a 28 států. Každý ze států má poměrně silné pravomoci a volí si své Zákonodárné shromáždění, ministry a guvernéra. V čele sekulární federace je prezident volený na pět let oběma komorami parlamentu. Země je koncipovaná jako demokracie s pluralitním systémem politických stran a s nezávislou justicí, brzdí ji však klientelismus a úplatkářství.

Půl století si vjíždí do vlasů s Pákistánem
Indové někdy mluví o své zemi jako o Hindustánu, což vyplývá z perského výrazu pro řeku Indus. Převážná část více než tři tisíce kilometrů dlouhého toku však po rozdělení země zůstal součástí sousedního Pákistánu. Nejdelší řekou v zemi je proto Ganga. Ta je sice pro Indii nezbytně důležitá (v jejím povodí leží mnoho významných měst), na druhou stranu se ale obecně považuje za nejznečištěnější řeku vůbec. Indové její tok používají pro zavlažování, jako zdroj pitné vody, ale zároveň i jako odpadní stoku průmyslových podniků i domácností. Symbolem znečištěné Indie se staly obrázky Gangy, kdy na jednom břehu lidé vodu pijí, na druhém se v ní mezi odpadky plaví mrtvá těla zvířat i lidí. Obrovský a rozmanitý indický subkontinent, který sahá od hornatých afghánských hranic až po barmské džungle, byl pod cizí nadvládou od počátku 19. století až po demisi britského rádži v roce 1947. V minulosti čelil mnoha nájezdníkům včetně Alexandra Velikého a Peršanů. Evropané začali indický subkontinent objevovat až v 16. století a z nich se jako dominantní mocnost vyprofilovala Britská Východoindická společnost.
Poté, co královské zámořské teritorium Britská Indie získalo roku 1947 nezávislost, rozpadlo se na Indii a Pákistán. Od té doby trvají mezi oběma zeměmi spory o území Kašmíru. Kvůli této historické oblasti v Himalájích se také odehrály dvě ze tří válek, které mezi sebou Indie a Pákistán vedly. Poslední z nich vyústila v roce 1971 k odtržení Východního Pákistánu a vzniku státu Bangladéš.
Konfliktu přidává na vážnosti fakt, že obě země vlastní jaderné zbraně. Kvůli tomu také vzrostl mezinárodní zájem o region a USA uvalily na Indii sankce. Zatím poslední výbušnou aférou, která probudila přes půl století trvající konflikt, byly teroristické útoky v Bombaji roku 2008, z nichž byli obviněni pákistánští ozbrojenci.

Domovina mírotvůrce Gándhího
Na osamostatnění Indie od britské nadvlády má klíčový podíl zřejmě nejslavnější tamní osobnost. Mahátma Gándhí velkou část svého života zasvětil nenásilnému boji proti kolonialistům. Jeho způsob odporu, tzv. pasivní rezistence, spočíval zejména v nenásilných demonstracích, masových pochodech a bojkotech zahraničního zboží. Především iniciativou jeho a Džaváharlála Néhrúa si Indie v polovině století vymohla nezávislost.
Džaváharlál Néhrú se také stal prvním ministerským předsedou dnes největší světové demokracie. Snil o sociální společnosti a zasadil se o položení základů moderního státu a skokový rozvoj tamní infrastruktury. Takzvaná zelená revoluce vedla k přímému skoku v produkci potravin a odehnala hladovění.
Po Néhrúově smrti převzala v roce 1966 úřad Indíra Gándhíová, která byla ministerskou předsedkyní jedenáct let a poté byla v roce 1980 opětovně zvolena. Její vládu ovšem ukončili sikhští separatisté, kteří ji o čtyři roky později zastřelili poté, co nařídila zlikvidovat sikhské ozbrojence ve Zlatém paláci v Amritsaru, hlavním městě státu Paňdžáb a nejsvatějším místě všech Sikhů.
Nástupem 90. let a přijetím hospodářských reforem se země vydala na cestu rozvoje. I tak dnes stát, který má druhou nejrychleji rostoucí ekonomiku, třetí největší ozbrojené síly a kvetoucí turistický ruch, trápí enormní sociální problémy, jako jsou přelidněnost, znečištěné životní prostředí, chudoba a korupce.
Kastovní systém je na ústupu
Druhá nejlidnatější země je etnicky velmi rozmanitá. Na jejím území existuje celkem 16 úředních jazyků a užívá se přes 1600 dalších řečí a dialektů, které se od sebe mnohdy výrazně liší. Proto je jednotným dorozumívacím jazykem angličtina. Z více než miliardy obyvatel tvoří přes tři čtvrtiny indoárijci, kam se řadí například Hindustánci, Bengálci nebo Gudžaráthové. Zbytek tvoří drávidská skupina, kam se řadí mimo jiné Tamilové nebo Telugové. V oblasti Himaláje žijí různé horské skupiny.
Stejně jako je Indie bohatá na etnické skupiny, hostí na svém území také celou řadu náboženství, ačkoli dominantní složkou jsou hinduisté (80 procent). Druhou nejpočetnější skupinou jsou muslimové (13 procent), zbytek tvoří křesťané, sikhové, buddhisté a džinisté.
Životy obyvatel nadále zůstávají ovlivněny prastarým kastovním systémem, který každému z nich přiřazuje pozici ve společenské hierarchii. Diskriminace na základě rozdělení do kast je v současnosti považována za ilegální a došlo v různé míře k zplnomocňování znevýhodněných skupin, kterým tak byl dán snadnější přístup ke vzdělání a zaměstnání.
Trend modernizace a westernizace se dá najít i v dalších oblastech společenského života. Například se pomalu rozvolňuje tradiční postup, kdy rodiče dopředu vybírají svým potomkům jejich nastávající. Zároveň probíhají kampaně mající za cíl snižování chudoby a negramotnosti. Velké množství venkovského obyvatelstva se v současnosti stěhuje do měst, kde obvykle živoří v ghettech na předměstích.
(toh)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2279586
DnesDnes701
VčeraVčera734
Tento týdenTento týden4041
Tento měsícTento měsíc11835

Partnerské weby