Tun-chuang se nalézá v severozápadní Číně na starověké Hedvábné stezce, obchodní trase zásadního významu, po které často cestovali mniši z Indie do střední Asie a zpět. Tun-chuang byl křižovatkou, kde se ve třetím a čtvrtém století našeho letopočtu scházeli buddhističtí a čínští mniši.
Ve skutečnosti je jeskyní čtyři sta devadesát dva, říká se jim jeskyně Mo-kao a někdy také Jeskyně tisíce Buddhů. Doslova v každé z nich se nalézá nějaká podoba Buddhy, ať už plastika, malba anebo jiné umělecké dílo. Je to dnes největší sbírka starověkého buddhistického umění v Číně. Na freskách jsou zobrazeny různé výjevy z buddhistických súter a příběhů, nejčastěji jsou to Buddhové, nebeští králové a ochranní bojovníci. Někteří z nich jsou obrovští, jeden je například vysoký přes čtyřicet osm metrů.
První z těchto jeskyní – původní Jeskyni tisíce Buddhů – vytvořili v roce 366 n. l. čínští mniši. V pátém století našeho letopočtu byl již Tun-chuang ústřední buddhistickou oblastí a jeskyně centrem tamější náboženské aktivity.
Na každém konci údolí, v němž jsou jeskyně vyhloubeny, stojí chrámy Vládců nebes. Jsou zde rovněž obrovské zvony, používané při modlitbách, a množství menších chrámů a duchovních objektů.
V jeskyních se našla řada textů. V jednom jeskynním chrámu byla v roce 1900 objevena rozsáhlá sbírka asi šedesáti tisíců rukopisů a na papíře tištěných dokumentů z pátého až jedenáctého století našeho letopočtu. Je mezi nimi mnoho buddhistických děl, ale také taoistické, zarathuštrovské a nestoriánské texty. Většina z nich však byla rozprodána ještě dřív, než někoho napadlo je uchovat.
Dnes je Jeskyně tisíce Buddhů jednou z nejdokonaleji dochovaných starověkých náboženských lokalit na světě. Jedinečným způsobem vyjadřuje směsici indického buddhismu a čínského vlivu a na tamějších obrazech ukazuje vývoj čínského buddhismu. Jeskyně byly otevřeny veřejnosti v roce 1949 a v roce 1987 byly zapsány na seznam světových památek. Jsou významným cílem buddhistických poutníků z celého světa.
Celá oblast je poseta posvátnými místy. Například na jihu je jedno, kde se zjevila bódhisattva Kuan-jin, a poutníci sem odjakživa cestují pěšky. Na hoře Ťin-an neboli Zlaté sedlo je zase tak mocná svatyně, že se k ní lidé netroufají ani přiblížit, každoročně zde však vykoná obětní rituál místní náčelník. Pramen Jou-nu neboli Krásná žena, je jezírko, kam se podle pověsti chodívali ruku v ruce utopit mladík s dívkou jako součást rituálu, jehož cílem bylo získat přízeň bohů při sklizni. Podle spisovatele Daniela C. Waugha v období Šen-lung asi v roce 705 n. l. tato tradice rozhněvala místodržícího této oblasti Čanga Siao-sunga, a tak dal u jezírka postavit oltář, aby vyprovokoval ducha jezera a on k němu přišel. Opravdu přišel – v podobě draka, jehož zabil lukem. Hlavu pak daroval císaři, který mu za to udělil titul Lung-še Čang š´- Pan Čang z dračího jazyka.
(ng)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2338581
DnesDnes214
VčeraVčera821
Tento týdenTento týden4296
Tento měsícTento měsíc18738

Partnerské weby

apartman banner