Michalovice svou současnou podobou potěší snad každého příznivce romantických hradních zřícenin. Nicméně bylo by škoda nepodívat se na tento hrad v době, kdy vznikal a byl významným středověkým sídlem. Ostatně krátké nahléd nutí do literatury před tím, než se na určitý hrad či zámek vydáme, přijde vhod právě při samotné návštěvě památky. Jednak víme, na co se při návštěvě podívat (spousta architektonických detailů a jiných zajímavostí by nám bez alespoň krátkého předchozího seznámení jistě unikla), jednak nám psaný text přiblíží řadu stránek vztahujících se k funkci a vývoji sídla. Naše představivost, fantazie a kvalitní literatura jsou tak nejlepšími společníky na našich toulkách časem.

Zkusme třeba takový konec třináctého století. Zhruba v sedmdesátých letech tohoto věku totiž Markvarticové začínají Michalovice budovat, aby z nich záhy učinili své sídlo. Prvním známým majitelem Michalovic z řad příslušníků tohoto významného šlechtického rodu byl Jan z Michalovic. Posledním pak Jindřich Kruhlata z Michalovic, který skonal v roce 1468, údajně na následky zranění z bitvy s křižáckými vojsky, kdy stál na straně krále Jiřího z Poděbrad. Hrad tak sňatkem získal Jan Tovačovský z Cimburka. Avšak již na počátku šestnáctého století přestal být pro své majitele potřebný, skončila tedy i jeho údržba a získal tudíž označení - pustý. Několik století pak statečně odolával zubu času, až mu lidská chamtivost v devatenáctém století zasadila citelný úder. Hledači pokladů se domnívali, že zde nějaký naleznou, kopali, kde je napadlo a podkopávali i hradní zdi. Hradní věž se tak roztrhla a sesula zhruba o jedno patro. Naštěstí došlo na začátku dvacátého století k její záchraně, je však o několik metrů nižší, než bývala.

Ještě si vzpomínám na svoje první setkání s tímto hradem počátkem devadesátých let dvacátého století. Tehdy přístup do hradu, kterému místní neřeknou jinak než Putna, fungoval tak, že návštěvníkům paní v domku u hradu půjčila klíč od dvířek do oplocené zahrady pod zříceninou. Nu, a pokud jste měli to štěstí, že tam v té době nezavítal další zvídavý turista, mohli jste si okusit na pár minut pocit hradního pána a popustit uzdu své představivosti. Michalovice totiž díky svým zachovaným stavebním částem a také díky své poloze na vyvýšenině na pravém břehu řeky Jizery zrovna vybízí k zamyšlení nad tím, jakou roli musel takový hrad před zhruba šesti sty roky plnit v dobách míru i válek. Nad tím, jak v něm vypadal běžný život či naopak, jak se asi cítili obránci při obležení, jaké byly nároky hradního pána na úroveň bydlení a samozřejmě také na reprezentaci, kterou mu jeho sídlo mělo zajišťovat. Je nepochybné, že právě to ovlivňovalo samotnou stavbu jak v průběhu let a konec konců i to, co se nám z ní dosud dochovalo.

Dominantou Michalovic byla vždy věž. Na jih od ní se rozkládal hradní palác. A samozřejmě celý hradní areál byl obehnán pásmem hradeb a chráněn hlubokým příkopem. Velmi dobrým pomocníkem pro naši představivost při odhadu, jak asi hrad vypadal o nějaké to století dříve, představují starší ilustrace. Například ze čtyřicátých let devatenáctého století se dochovalo zajímavé vyobrazení od J. Richtera. Vůbec období romantismu a jeho nadšení pro zobrazování památek a zejména starých hradů dodnes vděčíme za zprostředkování podoby mnoha staveb, které se bohužel od té doby nezřídka způustly. Ostatně i Karel Hynek Mácha, který putoval po krásách tohoto kraje vybaven „sešitem na hrady spatřené“, navštívil roku 1835 Michalovice. Naše uspěchaná doba má alespoň tu výhodu, že místo sešitu si pro zachování odkazu a krásy těchto míst stačí vzít fotoaparát.
Milan Žoha
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2203287
DnesDnes76
VčeraVčera594
Tento týdenTento týden2961
Tento měsícTento měsíc13037

Partnerské weby