Vzhledem k převážně kopcovitému a hornatému charakteru větší části Čech a Moravy nemůžeme z pohledu středověkých stavitelů hovořit o naší vlasti jako o vhodném prostoru pro budování vodních hradů. Přesto se i u nás našlo několik lokalit, o jejichž výhodách byli stavebníci natolik přesvědčeni, že je upřednostnili před u nás obvyklejší výstavbou výšinných hradů, které byli budovány na vysoko položených a nepří stupných místech. Z nemnoha staveb vodních hradů byla navíc v pozdějším období většina z nich přestavena na romantické zámky a okolní krajina upravena do podoby obvykle anglického parku s regulovaným jezerem.

O to vzácnější jsou stavby, které si zachovaly svůj původní charakter, nepoznamenaný pozdějšími přestavbami. Takovým klenotem, který zřejmě nemá v domácím prostředí obdobu, je vodní hrad Švihov na Klatovsku. Zároveň patří mezi nejmladší hrady u nás. Vznikal v osmdesátých letech 15. století jako šlechtické sídlo svého zakladatele Půty Švihovského z Rýzmberka. A tak v době, kdy severoitalská města již několik desetiletí žila v opojení ze znovuobjevených antických ideálů, které se v oblasti architektury bezprostředně odrážely v nezaměnitelném renesančním slohu, setkáváme se v našich zemích s jedním z posledních závanů gotického stavitelství. Budovatelé Švihova se však také inspirovali v zahraničí. Hrad je ukázkou takzvaného francouzského kastelu, jehož typickým znakem je vetší počet kruhových věží zasazených do pásu hradebních zdí tak, že polovinou svého průměru vyčnívají z hradby, aby umožňovaly boční střelbu podél opevnění.

Ke zvýraznění obranného účinku celé stavby byla větší část Švihovských hradeb obklopena vodou. Samotný vnitřní hrad pak ležel několik desítek metrů za tímto vnějším opevněním. Jádrem hradu jsou dva obytné paláce, severní a jižní. Jeho dominantou je pětipatrová věž střežící vstup do obou paláců a hradní kaple, která měla v kompozici celé stavby důležitou roli a s ostatními budovami tvoří dodnes jednotný a kompaktní celek. Ten byl zabezpečen samostatným kruhovým pásem hradeb se čtyřmi obrannými baštami uvnitř vnějšího opevnění, od něhož byl navíc oddělen vodním příkopem. Tento bývalý vodní příkop je dnes proměněn v rozlehlé vnitřní nádvoří. Pokud stojíte na těchto místech a zapojíte trochu fantazie, nedá mnoho práce si alespoň částečně představit podmanivou atmosféru, kterou hradní stavba před řadou staletí určitě musela mít. I dnes totiž vodní plocha, která se hradu z jedné strany dotýká, evokuje docela dobře příchuť středověku a s ním spojené určité tajemno, které pro nás tehdejší doba představuje. Civilizační posun a styl života je totiž tak zřejmý, že jen málokdy a málokde se nám daří pochopit myšlení tehdejších lidí a faktory ovlivňující tehdejší běžný život, v němž neskonale větší roli než dnes hrála spiritualita a duchovno. Proto jak milovníci historie, tak i čím dál větší skupina lidí, kteří si potřebují odpočinout od pracovního shonu a klimatizovaného objetí nákupních center, vyhledávají místa s nezaměnitelným otiskem autentické historie, kterou nabízí například právě Švihov.

Důmyslný systém vodních kanálů napájený vodami z řeky Úhlavy původně využíval také tří rybníků a v případě potřeby umožňoval zatopení širokého okolí. Zatímco jádro hradu se zachovalo téměř neporušené, z vnitřního pásu hradeb a čtyř bašt zbyly pouze dvě a z vnějšího opevnění jich přečkala necelá polovina. Díky svému kvalitnímu opevnění, které bylo stejně jako na nedalekém Rábí neustále zdokonalováno, aby drželo krok s rozvojem dělostřelectva, se totiž Švihov dostal na seznam hradů císaře Ferdinanda III, jenž měly být zbořeny. Obavy z revolty proti císařské moci tak zapříčinily ztržení části opevnění. Ostatní hradní stavby byly naštěstí ušetřeny a to zejména díky vytrvalé snaze tehdejších majitelů, Černínů z Chudenic. Později však byly používány převážně k hospodářským účelům. To jim sice nijak zvlášť neprospívalo, ale na druhé straně díky tomu zůstaly zachovány. Proto dnes můžeme obdivovat tuto vzácnou ukázku vodního hradu v poměrně autentické podobě.

Hrad Švihov se nachází zhruba deset kilometrech za obcí Přeštice, kde rozhodně stojí za pozornost monumentální barokní kostel z poloviny 18. století, dílo Kiliána Ignáce Dienzenhofera a Anzelmo Luraga.
Milan Žoha
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2217177
DnesDnes489
VčeraVčera541
Tento týdenTento týden1574
Tento měsícTento měsíc9702

Partnerské weby