Jižně od obce Rtyně nad Bílinou v Českém středohoří na Teplicku se vypíná zalesněný vrch Chotyně (274 metrů nad mořem), ke kterému se váže záhadná historie, neobvyklé jméno hradu a navíc ještě pověst. Ve starých písemn ých materiálech se objevuje pod jménem Choteny.

Roku 1402 zde byl postaven hrad, který dostal jméno Paradies, tedy Ráj. Tím také vzrostla důležitost celého okolí v údolí řeky Bíliny. Hrad se tyčil nad roklí Mokrá směrem k Žalanům, kterou protékal někdejší Mlýnský potok, později přejmenovaný na Bořislavský. Hrad na naléhání lenního pána z Riesenburgu (dnešní hrad Osek) Viléma, markraběte míšeňského, postavili purkrabí na Karlštejně - Beneš z Hořovic, osecký hejtman Jindřich Spiegel a Dobeš z Brné, který sídlil na hradě Střekov. Hrad, který se měl stát podle samotného názvu rájem a střežit vstup do údolí řeky Bíliny směrem k Teplicím, však nestál dlouho. V roce 1426 jej dobyli a pobořili husité, kteří patřili k zapřisáhlým nepřátelům míšeňských markrabat i německých osadníků v našem pohraničí.

Na místě poničeného hradu vznikl později klášter zasvěcený svaté Kateřině. Ještě v 18. století byly na kopci dobře patrné základy dřívějších staveb. Základy kamenných šestibokých věží se tehdy přičítaly dřívějšímu hradu Paradies a ostatní rozsáhlé zbytky zdiva a rozvalin zase základům pozdějšího kláštera.

Ke kopci Chotyně, na němž stával bájný hrad a klášter, se přimyká rovněž pověst podobná té, kterou uvádí Karel Jaromír Erben ve své Kytici. Na Velký pátek se při pašijích otvírá v boku kopce vchod k pokladům. Ten také našla jedna žena z nedalekých Žalan, vešla dovnitř a objevila ukrytý poklad. Aby unesla více peněz, nechala tam svého malého synka a odběhla si pro něco, v čem by alespoň část nalezeného bohatství přenesla. Po jejím návratu však zůstal kopec již uzavřený, takže žena se do nitra nedostala. Zoufalá matka teprve až po roce, při opětovném čtení pašijí v době Velikonoc, našla znovu vchod do nitra kopce, takže mohla vběhnout dovnitř a zachránit tak svého synka, který, ač je to k nevíře, zůstal živý. Chlapeček seděl u hromady cenností a hrál si s několika penízky. Ty také patřily k jediným, které ženě z celého velkého pokladu zůstaly.

V současné době kryje kopec Chotyně vzrostlý les. Ten, kdo se vyšplhá na vrchol, může najít ještě i náznaky toho, co tady kdysi stálo. Kameny jsou však už jen pouhými zbytky ruin, neboť většina se rozkutálela po okolí nebo také posloužila jako stavební materiál v blízké Rtyni. Pokud by se chtěl někdo vypravit do těchto míst, měl by tak učinit především za jasného a slunného dne, kdy zdejší podzemní duchové tvrdě spí. Při zamračené obloze, při bouřkách nebo také navečer a v noci se duchové střežící zdejší poklady mohou vydávat na povrch a vyděsit některé vetřelce. Jelikož dokáží dobře uzavírat vchod do kopce a maskovat cesty, snadno by člověk mohl zabloudit nebo přijít k nějakému úrazu.

To se stalo před mnoha lety osudné jednomu chalupníkovi ze Rtyně, který se vydal na obhlídku kopce, přičemž jej zastihla silná bouře. Tehdy se i odpoledne setmělo jako večer a chalupník zřejmě sešel ze správné cesty. Od té doby jej už nikdo nespatřil.
PAVEL KOVÁŘ
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219964
DnesDnes483
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden483
Tento měsícTento měsíc12489

Partnerské weby