Paní Marta K. z Turnova do redakce napsala: „Ráda bych se dočetla něco o labyrintu v Chartres. Nemám možnost, jistě jako řada dalších čtenářů, toto magické místo navštívit. Proto bych přivítala, kdybyste nám ho mohli více přiblížit.“
Gernot Candolini kdysi řekl: „Labyrint není cestou omez ení, nýbrž cestou svobody. Svoboda je v tom, že nemusím život znovu vynalézat a přece ho mohu jít tak, jak ho nikdo přede mnou ještě nešel.“

Ve středověku byly labyrinty umístěny na podlahách gotických katedrál. Jejich poloha a rozměry nebyly náhodné, o tom nás přesvědčuje řada číselných hodnot, které zde nacházíme. Některé jsou srozumitelné i v dnešní době, ale rozeznat je všechny pravděpodobně nedokážeme. Jeden z nejznámějších labyrintů se nachází v katedrále v Chartres. Často byl zkoumán psychotroniky, vědci i léčiteli, díky čemuž byla odhalena některá z tajemství čísel a geometrie, jež byla použita při budování tohoto mystického obrazce. Kdo ho navrhl, není známo, ačkoli se jinak dochovaly pečlivé záznamy o kamenické práci i o místě, odkud byly kameny vytěženy a dovezeny. Bílé (větší) kameny pocházejí z lomu v Bercheres a menší (černé) z lomu v Senlis. Proč však zde není ani zmínka, podle čeho či koho byl labyrint sestavený?

V období renesance bylo vyměněno velké množství soch a symbolů v katedrálách. Tehdy měl být odstraněn i labyrint v Chartres. Naštěstí byla rekonstrukce příliš nákladná a pracná, tak se zachoval. Jistou změnou však prošel v období napoleonských válek. Císař, který potřeboval surovinu na další děla, dal roztavit měděné pláty ze samotného středu. Střed vyobrazoval mytologický zápas Thésea s Minotaurem, odehrávající se rovněž v labyrintu nebo spíše v bludišti. V nově vytvořeném středu dnes tedy neuvidíme původní obrazec, nýbrž růži, která má na rozdíl od přírodní růže místo pěti šest okvětních plátků. Číslo šest v alchymii představuje symbol dokonalosti, šest cípů má i hvězda hexagramu a podle bible šest dnů tvořil bůh svět (sedmý odpočíval). Růže naznačuje, že je třeba odvahy a vytrvalosti, abychom dospěli k poznání, protože není růže bez trní a i cesta k poznání je někdy bolestná (dle dávné pověsti prý první růže vyrostla z kapek Kristovy krve pod křížem).

Labyrint v Chartres založený na geometrii kruhu je symbolem věčnosti, nekonečnosti a všemocné síly Boha a slunce. Celkem jedenáct okruhů vede ke středu a toto číslo představuje vnitřní boj a hledání smyslu cesty. Když vydělíme 114 černých kamenů ohraničujících cestu šesti, vyjde nám číslo devatenáct. Je to číslo slunce. Číslo 114 ovšem v křesťanství představuje Krista. Poslední ze 114 kamenů je vstupem do centra. Je dlouhý 1, 64 metrů a lze ho pro změnu interpretovat jako průměrnou výšku středověkého člověka. Stezka z bílých kamenů, jež spirálovitě lemuje černé, má délku 261,5 metru a pokud ji převedeme na římské míry (dříve běžně používané), dostaneme se k číslu 888 což je opět číselná hodnota Krista, ale v řeckém systému. Architekti středověku byli fascinováni čísly a tak je promítali do svých staveb, které tak vyzařovaly dokonalost a harmonii. Při chůzi v labyrintu to můžete sami pocítit. Pokud navštívíte Vyšehrad, najdete tam repliku chartreského labyrintu. Je sice jen namalovaný na asfaltovém parkovišti, ale když se na chvilku zastavíte a pomalu si ho projdete, pocítíte dotek dávných časů. Podle pověstí je na Vyšehradě spousta magických míst. Dávejte si však pozor, s jakými myšlenkami do nich a do samotného labyrintu vstoupíte. Odnesete si totiž jen to, co jste si s sebou přinesli. Než tedy vstoupíte, vydechněte, pomalu se nadechněte a vložte důvěru ve svou vlastní cestu, nevyhýbejte se oklikám ani zatáčkám.
(ls)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219569
DnesDnes88
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden88
Tento měsícTento měsíc12094

Partnerské weby