Na vrcholku Klášterecké hory v malebné krušnohorské krajině se pouhé tři kilometry od Klášterce nad Ohří vypínají zbytky kdysi významného pohraničního hradu Šumburk. Dnes ho po výšlapu do poměrně vysokého kopce nalezneme již jen v podobě romantické zříceniny, kdysi se však pyšnil vysokou obranou hranolovou věží, takzvaným donjonem, důkladným opevněním mohutných hradeb se zabudovanými baštami a hlubokým valem v předsunuté linii.

Hrad, původně nazývaný Nový Šumburk, nese jméno po svém zakladateli, kterým byl Vilém ze Šumburka. Šumburkové totiž patřili v tomto kraji i v sousedním Sasku mezi významné šlechtické rody a náleželo jim zde více opevněných sídel. Proto tento hrad vznikl poměrně pozdě, až koncem husitských válek, tedy přibližně kolem roku 1435. Již v roce 1449 byl novým majitelem Vilém, ale z Illburka. A majitelé se měnili dále. Páni z Fictumu se počátkem šestnáctého století na Šumburku podepisali významněji, neboť hrad výrazně dostavěli a rozšířili. Stavební úpravy si ale již záhy po samotném dokončení hradu vyžádal nebývalý rozvoj dělostřelectva. Obránci hradů, kteří se do té doby nejvíce báli vyhladovění, najednou čelili v daleko větší míře možnosti, že jejich pevnost bude dobyta přímým útokem. Dělostřelectvo totiž dokázalo prolomit hrady, které již nebylo nutné za cenu obrovských ztrát zdolávat po žebříkách, či je dlouze podkopávat, útočníkům se nově nabídla možnost poměrně rychlého střetu s hradní osádkou. Ta byla, vzhledem k ubytovacím možnostem většiny hradů, obvykle v početní nevýhodě. Proto se řada hradních sídel horečně stavebně upravovala, zpevňovalo se opevnění, budovaly se předsunuté dělostřelecké bašty, barbakány, z nichž naopak obránci zahajovali palbu na útočníky. To vše s jediným cílem - oslabit sílu dělových koulí dobyvatelů.

Bohužel ohnivý živel, který zničil mnoho středověkých hradů, se nevyhnul ani Šumburku. Požár tak byl osudem i pro krovy zdejšího hradu, který vyhořel zhruba v polovině šestnáctého století. To byl počátek úpadku celého objektu, neboť vývoj válečnictví v té době překonal potřebu výstavby a obnovy hradů. Proces pustnutí hradu tak probíhá až do dnešních dnů. Bohužel to není zdaleka jen případ Šumburka. I dnes musíme často jen sledovat, jak naše materiálně založená moderní společnost nedokáže najít dostatek peněz na záchranu kulturního odkazu předků. Pro stavby, které oni postavili, my ani nedokážeme zajisti nejnutnější opravu. Přitom v případě zřícenin se nejedná o nikterak závratné částky. Za sumu potřebnou na kilometr dálnice by se zakonzervovalo a zachránilo možná několik desítek podobných zřícenin. Priority jsou však jiné, a tak se řada středověkých hradů dále mění v hromádky kamení. Poměrně smutné bývá porovnání dnešního stavu s dobovými rytinami či jen třeba se staršími meziválečnými fotografiemi. Zde je vidět, jak zub času ukusuje nenávratně odkazy naší historie. Proto bychom s návštěvou zajímavých míst, skrývajících dosud řadu tajemství a minulých příběhů, neměli otálet. Mají stále schopnost působit na naši představivost, a hlavně pravdivě vyprávět o historii.

Zajímavostí Šumburka je již na první pohled jeho umístění v krajině. Nachází se totiž na osamoceném kopci tak, aby ze žádného okolního místa na něj nebylo možné zahájit dělostřeleckou palbu. Vezmeme-li v úvahu, že již za zhruba dvacet let od výstavby Šumburka mohutná děla osmanských dobyvatelů pokořila nejpevnější hradby nejlépe opevněného a největšího města tehdejšího světa - Konstantinopole, jsou obavy stavitelů z této tehdejší revoluční novinky ve válečné technice naprosto oprávněné. Jejich pozornost se soustředila i na zajištění vstupní brány. Byla vybavena padacím mostem a její stavební uspořádání umožňovalo křížově ostřelovat prostor před vstupem. Díky důrazu na obranyschopnost se můžeme domnívat, že naopak příliš pozornosti se nedostávalo, alespoň zhruba do konce patnáctého století, komfortu bydlení. K tomu sloužila nejvyšší podlaží obytné věže a teprve později zděné přístavky uvnitř nádvoří. Naprostá většina feudálních sídel byla po dokončení vyzdobena oblíbenými architektonickými prvky. Z dostupných zpráv se dovídáme, že Šumburk byl o toto zkrášlení ochuzen. Čas a prostředky bylo v rozjitřené pohusitské době zkrátka nutné věnovat zejména na obranu. Tak tomu bohužel bude mnohokrát i v pozdějších stoletích. Přesto všechno je podnes Šumburk místem, které se vám vryje do paměti, stejně jako pohled z něj do okolní krajiny.
Milan Žoha
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219569
DnesDnes88
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden88
Tento měsícTento měsíc12094

Partnerské weby