Podmanivý půvab Šumavy vychází ze zdejší poměrně neporušené krajiny, která skrývá kromě přírodních krás také řadu architektonických památek nezřídka spojených se zajímavými či tajemnými momenty naší historie. Jen málokde nalezneme tak provázané příležitosti aktivníh o odpočinku s možnostmi poznání zajímavých míst.
Šumava navazuje svými sto dvaceti kilometry délky na Bavorský les v sousedním Německu, s nímž tvoří harmonický celek sahající až po oblast severního Rakouska. Začneme-li naše putování za kouzly Šumavy na jejím severozápadním konci, nemůžeme vynechat centrum zdejšího kraje, historické město Klatovy, jehož založení je spojeno se jménem samotného Přemysla Otakara II. V centru města nalezneme hned několik zajímavých staveb. Řadu středověkých gotických domů s renesanční a barokní přestavbou, renesanční radnici z šedesátých let 16. století a zejména kostely. Raně barokní, dílo D. Orsiho a Carla Luraga, a raně gotický ze 13. století.

Cestu ke Klatovům dodnes střeží jeden z nejpůvodněji dochovaných vodních hradů v Čechách, Švihov. Od něj a Klatov míří většina návštěvníků Šumavy zejména za jejími přírodními krásami do jednoho z nejoblíbenějších center a výchozích míst, Železné Rudy nebo Srní. Historie Železné Rudy, jak sám název napovídá, je spojena s dobýváním této suroviny a se střežením obchodní stezky, která tímto krajem procházela. Hutnictví, připomínané již kolem roku 1570, bylo později nahrazeno sklářskými manufakturami. Stavbou, která by v Železné Rudě neměla uniknout naší pozornosti, je dřevěný barokní kostel Pany Marie Pomocné, zbudovaný kolem roku 1730.
Město samo vybízí k tomu, abychom začali přírodní krásy Šumavy poznávat pěšky také. Ostatně protíná jej řada turistických cest a v jeho poměrně blízkém okolí se nacházejí vyhledávaná jezera - Černé a Čertovo. Hra světel v průběhu dne výrazně mění podobu jejich okolí i zbarvení vodní hladiny a tím i naše vnímání těchto míst. Často se sem proto opakovaně vracíme, abychom vychutnali zdejší neopakovatelnou atmosféru v různých denních i ročních obdobích. Zajímavostí je, že právě zde se nachází evropské rozvodí. Území na sever je totiž odvodňováno do Severního moře, vody z jižněji položených oblastí směřují k Dunaji a tak do Černého moře. Černé jezero je s více jak osmnácti hektary své rozlohy největším ledovcovým jezerem Šumavy a Bavorského lesa, leží v nadmořské výšce 1030 metrů a maximální hloubka dosahuje čtyřiceti metrů.

Z nedalekého Špičáku se můžeme i za pomoci lanovky vydat na cestu po hřebenech, k Hofmankám, Špičáckému sedlu nebo na Pancíř. Své kouzlo má také například projížďka po železnici ze Špičáku do Hojsovy Stráže odkud můžeme zamířit k jednomu z největších šumavských vodopádů, Bílé strži, který se nachází na Bílém potoce v oblasti takzvaného Královského hvozdu. Zamíříme-li z Železné Rudy opačným, tedy východním směrem, dovede nás červená turistická značka přes Medvědí jámy k jezeru Laka. To je nejen nesmírně podmanivé, ale i zajímavé tím, že ostrůvky, které se v něm nacházejí, jsou plovoucí a mění svou polohu.
Mnoho návštěvníků Šumavy však za svůj přechodný domov volí oblast Kašperských Hor. Město samo vzniklo při zdejším nalezišti zlata ve třináctém století. Jeho význam výrazně vzrostl poté, co Karel IV. nechal nad městem zbudovat ve druhé polovině následujícího století mohutný hrad. Kašperk pak sloužil nejen k obraně jihozápadní hranice před vpády Bavorů, ale také k ochraně obchodních stezek, zejména Zlaté, vedoucí z Čech do Německa, a zlatonosných rýžovišť na řece Otavě. Rýžování zlata tehdy nebylo ve zdejším kraji žádnou novinkou, což ostatně dokládá i keltský název řeky Ata ava neboli Zlatá voda, později počeštělý na dnešní Otava. Kašperské Hory tak byly již ve čtrnáctém století bohatým horním městem, které se mohlo směle měřit se známější Kutnou Horou. Strážní hrad se tak brzy stal důležitou oporou královské moci Lucemburků na jihu Čech. O jeho významu svědčí i to, že jeho prvním držitelem byl přítel císaře Karla IV., pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Hrad Kašperk se dodnes může se svými 887 metry nadmořské výšky pyšnit primátem nejvýše položeného hradu v Čechách. Jeho poloha na vysokém a strmém ostrohu severním směrem od Kašperských hor nabízí úchvatný pohled na šumavské panorama. Zejména výhled z hradní věže na pásmo pohraničních zalesněných hor patří za hezkého počasí k těm, na které se dlouho nezapomíná.

Jižním směrem od Kašperských Hor, v okolí Modravy, nalezneme největší oblast šumavských slatí a rašelinišť. Zde také soutokem Modravského a Roklanského potoka vznikla nejkratší, ale zároveň nejpůvabnější řeka Šumavy, Vydra. Její prudký tok se valí přes řadu kamenů v říčním korytu a spolu se zalesněnými břehy vytváří řadu scenérií a vděčných námětů pro fotografy. Nedaleká jezerní slať je se svoji rozlohou přesahující sto hektarů jednou z našich největších zpřístupněných slatí. Její menší část odvodňuje Hamerský potok do Vydry, zatímco větší část Kvildský potok do Vltavy, jejíž prameny nalezneme na úpatí Černé hory ve výšce 1172 metrů. Několik kilometrů na východ od Kvildy se v blízkosti Borové Lady nachází Chalupská slať, v jejímž středu se zrcadlí naše největší rašelinové jezírko. K němu nás dovede téměř tři sta metrů dlouhý chodník na dřevěných pilotech. Procházka po něm má neopakovatelné kouzlo, avšak vzhledem k tomu, že se procházíme prostředkem bažin, je třeba dávat pozor, abychom neudělali krok mimo.

Budeme-li nadále pokračovat východním směrem přes Kubovu Huť, ocitneme se v nejstarším chráněném území Šumavy, v Boubínském pralese. Přírodní rezervace zde byla vyhlášena na návrh Jana Adolfa Schwarzenberga již v roce 1858. Její nejzajímavější část poznáme díky zhruba čtyřkilometrové okružní naučné stezce. Mimochodem okouzlující pohled na zalesněné Boubínské kopce nabízejí ve výšce téměř sedmi set metrů nad mořem hradby pošumavské zříceniny hradu Helfenburku. Povolení ke stavbě tohoto hradu vydal mocnému rodu Rožmberků léta Páně 1355 sám císař římský a král český Karel IV. Se jménem knížecího rodu Schwarzenbergů je spojena také nejvýznamnější šumavská technická památka, plavební kanál. Toto dílo inženýra Josefa Rosenauera, jehož nejstarší část pochází již z devadesátých let 18. století, propojilo povodí Vltavy s Dunajem a umožnilo tak plavení šumavského dřeva až do Vídně. Délka samotného kanálu dosáhla úctyhodné délky čtyřicet čtyři kilometrů a napájela ho voda téměř třiceti potoků. Nejpozoruhodnější na celé stavbě však z dnešního pohledu je její dokonalé a harmonické splynutí s okolní krajinou. V tomto směru nám tehdejší stavitelé mohou sloužit jako vzor hodný následování.

Ze stavebních památek Šumavského národního parku pak stojí za pozornost zejména Stožecká kaple a o několik desítek kilometrů jižněji položená zřícenina hradu Vítkův Hrádek. Historie kaple sahá až do osmnáctého století a je spojena s řadou pověstí o léčivé moci pramene, který zde vyvěral. Poté, co díky péči radních města Volar byla kaple na počátku devatenáctého století rozšířena, stala se jedním z nejvýznamnějších poutních míst v širokém okolí. Způsob života v době nikoli až tak vzdálené nám zajímavým způsobem ilustruje dochovaný údaj z roku 1920, kdy se na svátek Nanebevzetí Panny Marie dne 15. srpna shromáždilo v okolí kaple téměř šest tisíc obyvatel a to z obou stran dnešní státní hranice.

Vítkův Hrádek, gotický hrad z první poloviny 13. století, vděčí za svůj vznik tehdy nejmocnějšímu rodu zdejšího kraje, Vítkovcům. Přestože po několika staletích ztratil své původní strážní poslání, osudným se mu stal až požár roku 1725. Od té doby se změnil v hradní zříceninu, jejíž nejzachovalejší částí je hranolová věž, která již opět slouží jako rozhledna a nabízí neopakovatelný pohled na okolní lesy a přehradu Lipno.

V okolí horního toku Vltavy bychom neměli opomenout mohutné žulové bloky Čertovy stěny, na které se rozpadla zvětrávající skalní stěna. V této vodácky atraktivní oblasti se také nachází pozoruhodný cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, který by neměl uniknout pozornosti návštěvníků s hlubším zájmem o historii či architekturu. Naše toulky po Šumavské krajině a památkách zdejšího kraje zakončíme u hradu Rožmberk, na místě, kde se Vltava stáčí směrem k Českému Krumlovu a provází nás krajinou jižních Čech. Ta má rozhodně také své osobité kouzlo, ale to je přeci jen již z jiného soudku.
Milan Žoha
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2199568
DnesDnes345
VčeraVčera549
Tento týdenTento týden3070
Tento měsícTento měsíc9318

Partnerské weby