Existují místa, která budí hrůzu. Dějí se tu záhadné a nevysvětlitelné věci, nahromaděná negativní energie se projevuje různě. Mezi taková místa patří hlavně ta, kde se za provozu hrůzné věci i odehrávaly. Jsou mezi nimi například bývalé léčebny pro duševně nemocné. Najdeme je

všude ve světě.

Léčba nebo pokusy?

Dříve to neměli duševně nemocní jednoduché. Ve středověku byli odsuzováni za to, že jsou posedlí ďáblem a často končili na hranici. Žili zcela odříznuti od světa v ústraní, nepochopení proto, že se lišili od běžného standardu. Velmi dlouho se na ně dívala společnost jako na odpadlíky.

S nástupem moderní medicíny to ale nebylo jiné. Pacientům sice bylo umožněno léčit se, ne však těm, kteří trpěli duševní poruchou. Medicína se snažila pomáhat i zde, ale často způsoby, které spíše přitěžovaly, než pomáhaly. Elektrošoky, podávání různých druhů drog, fyzické násilí. Tak se často pokoušeli tehdejší zdravotníci navrátit člověka do stavu „původního“. Lidé kruté zacházení často nepřežili a i s mrtvými těly bylo nakládáno jako s odpadem. Kumulované utrpení v některých léčebnách se tak na těchto místech odráží dosud.

Psychiatrická léčebna Beechworth

Otevřena byla v roce 1867 v Austrálii, a to jako doplněk služeb těm, kteří sem přicházeli najít zlato. Mnoho lidí, kteří propadli zlaté horečce, se nedokázalo smířit s tím, že nezbohatnou, a to se projevovalo na jejich duševním zdraví. Zařízení, které disponovalo více než tisícovkou míst, se tedy brzy zaplnilo. A jako ve většině podobných ústavů byla léčba experimentální a často krutá.

Zemřelo zde na tisíce pacientů na následky elektrošoků, lobotomie, krutého zacházení na přístrojích, jež měly sice pomáhat, ale v konečném důsledku přivodily ještě horší potíže.

Když byla po 130 letech v roce 1995 léčebna uzavřena, měla sloužit pro potřeby místní univerzity. Jenže se tu začaly dít hodně zajímavé věci. Zcela běžné bylo, že se z různých míst ozývaly hlasy, někdy dokonce nelidský křik. Objevovaly se a zase rychle mizely lidské stopy, nábytek se sám přemísťoval.

Lovci duchů mají nyní v opuštěném areálu doslova žně. Na nahrávkách jsou slyšet hlasy, bolestné výkřiky, ozývají se rány, které přicházejí odnikud.

Léčebna v Lincolnshiru

Postavena byla v roce 1852 v Anglii a proslula právě léčbou elektrošoky. Krutý personál zde týral pacienty řadu let. Mnoho z nich zde i zemřelo, byli odsouzeni prakticky na doživotí v ústavu, který jim měl pomoci. Někteří pacienti zde svůj život dokonce i sami ukončili, nedokázali již déle snést svůj krutý úděl.

Zavřena byla v roce 1990 a od té doby chátrá. Lidé se tomuto místu buď obloukem vyhýbají, nebo ho naopak využívají k tomu, aby zaznamenali paranormální jevy, kterých tu není zrovna málo.

I zde se ozývají lidské hlasy, zoufalé výkřiky a šepot. Spatřeni tu byli duchové jak pacientů, tak i nemocničního personálu.

Waverly Hills Sanatorium

Léčebna sice nesloužila psychicky nemocným pacientům, ale těm, kteří byli nakaženi tuberkulózou. Patří ale mezi nejstrašidelnější místa, která lze nalézt. Nachází se v USA. Otevřena byla v roce 1910 a fungovala do roku 1961. Zemřelo zde mnoho lidí, a to jak z řad pacientů, tak personálu, který neunesl pohled na umírající. Zdravotníci si brali život dobrovolně. Bohužel, ani u takto nemocných nebyla léčba zrovna šetrná. Nemoc byla nevyléčitelná, a proto se i tady hojně experimentovalo. Rozlehlá budova změnila od té doby několik majitelů, ti se jí ale rádi zase rychle zbavovali.

Sice chátrá a nikdo se sem neodváží vstoupit, ovšem až na lovce duchů, kteří si tu přicházejí na své. Slyšet jsou zde kroky, výkřiky, zoufalé volání o pomoc. V bývalé kuchyni se zjevuje muž v bílém plášti a místností se line vůně vařeného jídla.

Asi nejznámější je místnost 502, kde se v okně často zjevuje záhadná postava. Měla zde skokem spáchat sebevraždu jedna z místních sester, ale povídá se také, že jí možná někdo pomohl z okna vyskočit. V místnosti jsou slyšet skoro stále divné zvuky.

Tschinkelova vila

Nejen ve světě, i v našich končinách se takové léčebny nacházejí. Tato je v Dubí u Teplic a léčily se zde psychicky nemocné a nezvladatelné děti.

Budova byla postavena jako reprezentativní sídlo továrníka Antona Tschinkela, ten ovšem zkrachoval a vila byla dána do konkurzu. V archivních záznamech je mezera a není známo, komu patřila až do roku 1923. Pak sloužila jako léčebna pro děti nemocné tuberkulózou, od roku 1957 ale pro dětské pacienty s psychickými poruchami.

Experimentovalo se zde hlavně s LSD, které se dětem podávalo, ale ani elektrošoky nebyly opět výjimkou. Pravidlem i zde bylo kruté zacházení s malými pacienty, hlavně s těmi, kteří se jevili jako nezvladatelní. Co se zde opravdu dělo, lze jen těžko zjistit. Dokumentace se totiž z archivu po revoluci záhadně ztratila.

Vila je dnes na prodej, ovšem nikdo o ni nemá zájem a tak chátrá. Není divu. Lidé po návštěvě ponurého místa popisují nepříjemné pocity, tlak na hrudníku a někdy dokonce nutkání ke zvracení. Několik svědků popsalo i záhadné postavy zjevující se hlavně v oknech zařízení.

Naďa Kučerová

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219951
DnesDnes470
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden470
Tento měsícTento měsíc12476

Partnerské weby