Ve čtyřicátých a padesátých letech 19. století se těhotné ženy z chudších vrstev s pláčem bránily pobytu na porodnickém oddělení vídeňské všeobecné nemocnice. To mělo totiž šílenou pověst, ženy tam umíraly na horečku omladnic. Když se rodička

nakazila, zpravidla neměla šanci přežít. Dlouho zůstávalo záhadou, proč se tak děje právě zde, a v tak rozsáhlé míře. V roce 1844 sem nastoupil mladý lékař maďarského původu – Ignác Semmelweis. Jeho přísný nadřízený byl názoru, že úmrtnost rodiček má na svědomí záhadný „genius epidemicus“. Zda tento „bacil“ existoval v jeho fantazii, či zda tenkrát lékaři tímto termínem označovali příčiny všech záhadných úmrtí, to se asi už nedozvíme. Ovšem starší a zkušenější lékař těžce nesl, že s touto teorií jeho mladý kolega Ignác Semmelweis nesouhlasil. Ten si naopak všiml, že onemocnění horečkou omladnic se vyskytuje mnohem více na oddělení, na kterém působili studenti medicíny. A také toho, že matky, které se do nemocnice dostaly po porodu doma, zpravidla zůstaly zdravé.

Rada zkušené uklízečky

Semmelweis si z toho vydedukoval, že medici, kteří se k porodům dostavovali přímo z pitevny, popřípadě jiných oddělení, si ruce umyli jen vodou a mýdlem a odešli k rodící ženě, aby pomohli dítěti na svět. Jádro pudla bylo tedy bezesporu ve špatné hygieně. Jak tomu však zabránit? Pomohla náhoda. Semmelweis si totiž všiml, že jedna z uklízeček má neobyčejně bílé ruce. Zeptal se jí, proč tomu tak je a ona mu odpověděla, že dává do vody chlorové vápno, které bělí dřevěné podlahy. Okamžitě se pustil do experimentu a na oddělení zavedl mytí rukou vodou, kam se přidávala tato chemikálie. Úmrtnost rodiček na horečku omladnic výrazně poklesla. Pokleslo ovšem i sebevědomí starších kolegů, kteří nechtěli uznat, že tento jednoduchý proces problém vyřešil a oni sami vlastně stáli za smrtí velkého množství pacientek.

Doktor s maniodepresivní psychózou?

Pokud byste si mysleli, že tento objev Ignácovi zasypal životní cestu růžemi, pak se mýlíte. Semmelweis byl sice výborným lékařem, ale špatným vědeckým pracovníkem. Svá přesná pozorování a experimenty nedokázal zpracovat do vědecky přijatelné podoby. Roku 1855 se sice stal profesorem porodnictví na univerzitě v Pešti, ale řada kolegů ve správnost jeho postupu neuvěřila. Byl právě boj za uznání jeho teorie ve vědeckých kruzích příčinou jeho zhoršené psychiky? Zřejmě ano. Jak jinak si vysvětlit, že proslulý lékař, který zachránil tolik lidských životů, od roku 1861 psal agresivní dopisy svým oponentům? V roce 1865 ho rodina nechala převézt do psychiatrického ústavu, kde za dva týdny zemřel. Co bylo příčinou jeho úmrtí? Hrubý personál, který se tenkrát na psychiatriích vyskytoval? Anebo Semmelweis trpěl maniodepresivní psychózou? Dnes je ovšem právem považován za jednoho z nejvýznamnějších lékařů 19. století.

LENKA STRÁNSKÁ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1895547
DnesDnes555
VčeraVčera634
Tento týdenTento týden2469
Tento měsícTento měsíc13975

Partnerské weby