Panu Jiřímu táhlo už na padesátku, když se konečně rozhodl pořídit si vlastního psa. Díky úžasným vzpomínkám na dětství s foxteriérem Rexem toužil po stejné rase. Nakonec přesvědčil i manželku. Vyprávěl nezapomenutelné

historky, které se svým tátou a Rexem prožíval na víkendové zahradě s „chatou“ z maringotky. Líčil statečnou Rexovu povahu. Přiznal, že se mu po psovi stýská a jediné, co ho odrazovalo, byl nedostatek času při budování kariéry.

Sehnat foxteriéra nebylo snadné. Nakonec si pro něj jeli téměř tři sta kilometrů.

Domů si vezli roztomilý chundelatý uzlíček, ze kterého brzy vyrostl psí mládenec plný foxteriéří energie, kterou bylo třeba občas hodně krotit.

Pan Jiří se snažil o řádnou výchovu. Nevyhnul se přitom neustálému srovnávání se svým psím kamarádem z dětství a metodami výcviku, které používal jeho otec.

„Tak tohle, milý Cide, to už Rex chápal po necelém týdnu… Za toto by to Rex od táty schytal, asi jsem měkota… No vidíš, to děláš jako Rex.“

Občas Jiří vytáhl staré fotky a dlouho si je prohlížel. Jak Cid vyrůstal, byl Rexovi čím dál více podobný. Vlastně vypadali téměř stejně.

Po roce a půl měl Jiří cestu do Brna. Pozval manželku s sebou a slíbil jí ve volném čase po služebním jednání ukázat místa, kde vyrůstal. Cid je samozřejmě doprovázel…

Foto: Pixabay

 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2259885
DnesDnes59
VčeraVčera730
Tento týdenTento týden1474
Tento měsícTento měsíc15293

Partnerské weby