K nepřehlédnutému vývoji v dějinách církve došlo koncem 3. století, tehdy vznikli „odloučení“, anachoreti. Ti opustili svůj obvyklý život a důvěrně známé prostředí, odcházeli do pouště, aby vedli v jeskyních nebo malých celách život v nejpří snějším odříkání. Věnovali se hlavně modlitbám, potravu jim přinášeli přátelé nebo ji měnili za drobné ruční práci (mniši například pletli proutěné košíky). Takový poustevník ale zůstával jen málokdy sám, většinou se v jeho blízkosti usazovali další, kteří vedli stejný život. Ti starší se stávali duchovními vůdci noviců a vývoj organicky směřoval k mnišské komunitě, která dostala svoji první psanou formu v Pachomiově řeholi.

Nejprve se zdálo, že vznik mnišství, které vlivem svých klášterů výrazně charakterizovalo křesťanský Západ, je dobová záležitost, která se z Egypta rozšířila na celý řecky mluvící východ. Ve 4. století už se nacházejí kláštery také v Palestině, Sýrii, Malé Asii, křesťané z Říma putují do Jeruzaléma a Egypta, aby tam po nějaký čas žili v mnišském společenství (například Jeroným). Už v roce 346 začaly vznikat první ženské kláštery. Z roku 380 pochází první zpráva o „západním“ ženském klášteře. Římanka Melanie, manželka římského městského starosty, založila po smrti svého muže komunitu na Olivové hoře. Krátce nato vznikl díky Římance Pavle druhý klášter v Betlémě.

I v dnešních dobách jsou mniši v Egyptě učiteli duchovního života. Biskupové jsou voleni pouze z jejich řad. Kněží se naproti tomu smějí ženit, musejí ale před svým svěcením strávit měsíc v jednom z pěti pouštních klášterů.

Duchovní a kulturní význam mělo studium Písma svatého a ruční práce. K prvnímu bylo zapotřebí umět číst a psát. Nazpaměť se učilo celým částem Písma. Stejně jako křesťanství našlo si cestu z Východu na Západ i mnišství, hned po vyhlášení náboženské svobody se začaly konat poutě do Jeruzaléma. Mnozí žili po nějaký čas u mnichů v Dolním Egyptě.

Přednosti mnišské komunity mají být mnohostranné. Život v komunitě má chránit před neukázněností, opat má ale brát ohled na individuální potřeby (míněné je především zdraví) jednotlivce. Obrannou před chybami je poslušnost. Hlavním posláním mnichů je chválit Boha, což dělají sedmkrát denně. Kvůli vyloučení zahálky je zbylý čas vyplněný duchovní četbou a prací, protože pravý mnich žije z práce svých rukou. Podpora chudých a pohostinnost patří k pevně daným úlohám kláštera.

Most mezi vzděláním a mnišstvím byl upevněn především přičleněním klášterních škol ke klášterům (nejstarší zpráva o tom pochází z roku 522 a týká se založení školy ve Valencii). Mezi velkými učenci středověku nebyl snad nikdo, kdo by nebyl mnichem.
(mh)

Dodatek: Křesťanské mnišství vzniklo v Egyptě. Jednotliví křesťané se jako „uniknuvší“ nebo eremité (obyvatelé pouště, poustevníci) uchylovali k přísné askezi a důslednému rozchodu se světem.
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2200548
DnesDnes222
VčeraVčera562
Tento týdenTento týden222
Tento měsícTento měsíc10298

Partnerské weby