Páni z Hartheimu se objevují v písemných pramenech od 12. do poloviny 14 století. Šlechtický rod pocházel z Bavorska a byl vazalem biskupství v Pasově a rodu Schaunbergů. První písemná zmínka o něm pochází z období kolem roku 1140. V roce 1287 byli uvedeni v listině

bratři Chunrad, Petr a Jindřich, jenž byl roku 1317 obecním rychtářem ve městě Eferdingu. Od něj přešel Hartheim na Jindřicha Steinpeckhena ze Steinbachu, jenž pocházel z oblasti Mühlviertelu. Ten jej dále prodal v roce 1323 rytíři Aspanu z Hagu. Na dlouhou dobu 300 let zůstalo panství v majetku této rodiny, která se brzy začala nazývat páni z Liechtenhaagu.

V roce 1329 začal spor pod vedením hraběte Jindřicha ze Schaunbergu proti Wernerovi z Hagu, neboť v rozporu s ustanovením zákona o půdě si nechal postavit obytnou věž. Hartheimové se nakonec museli svého majetku vzdát. Říšský rada Jakub Aspan z Hagu byl v roce 1595 povýšen do stavu baronů. Aby mohl dokázat ostatním svůj nový titul, nechal krátce před rokem 1600 vybudovat dnešní renesanční zámek. Architektem byl rodák ze severní Itálie Bernard Canevale. Ačkoli syn Jakuba Aspana, Jan Jáchym, musel jako protestant v roce 1627 emigrovat do ciziny, vrátil se v roce 1635 do Hartheimu a stal se katolíkem. Roku 1636 mohl být k panství připojen i krajský soud. Janem Jáchymem vymřela rodová linie baronů Aspanů z Hagu v roce 1645. Ale již v roce 1639 hrad a panství koupil zemský hejtman oblasti Horního Rakouska, Jan Ludvík z Kuefsteinu.

Roku 1739 přešlo panství, které do manželství přinesla vnučka, na Josefa Gundackera, hraběte z Thürheimu. Jeho syn prodal Hartheim roku 1799 Jiřímu Adamovi I., knížeti Starhembergovi.

Zámek se mění v ústav

 Roku 1896 začal úpadek zámku, když Camillo Jindřich, kníže Starhemberg, přenesl cenné vnitřní vybavení, včetně vykládaných dveří, kamen a vykládaných stropů, do své nové rezidence v Eferdingu. Budova byla vyprázdněna a předána hornorakouskému charitativnímu sdružení. Na přelomu století zámek fungoval jako zařízení s péčí pro mentálně a tělesně postižené lidi, o které se staraly jeptišky.

 V roce 1938 byl Hartheim zkonfiskován nacisty a přeměněn na jedno z šesti center eutanázie Třetí říše. Teprve krátce před koncem války byly vnitřní prostory opuštěny a demontováno zařízení. Až do roku 1948 byl využíván jako místo pro příjem uprchlíků, pak se vrátil státu jako charitativní zařízení.

Po ničivých povodních řeky Dunaje v roce 1954 byly do zámku přestěhovány oběti povodní. V zámku byl později zřízen pomník obětem nacismu. V roce 2003 byla budova kompletně obnovena.

Barokní báň s lucernou

Hartheim je jednou z nejvýznamnějších renesančních zámeckých staveb v zemi. Čtyřboká čtyřpodlažní budova byla postavena v jedné stavební etapě, a proto je pozoruhodně jednotná. V rozích byly vystavěny osmiboké věže, které měly původně střechy ve tvaru cibule, na jejich místě jsou v současnosti kuželové střechy. Západnímu průčelí zámku dominuje vysoká čtyřboká schodišťová věž, která je zakončena barokní cibulovou bání s lucernou. Zvlášť zajímavým prvkem zámku jsou jeho nádherné trojpodlažní arkády v nádvoří. Loubí lemovaná sloupy jsou po všech čtyřech stranách dvora. Parapety jsou vyzdobené erby a portréty. Kdysi nádherné interiéry zámku je dnes možné spatřit v zámeckém muzeu v Eferdingu. Jednotlivé kusy inventáře lze nalézt také v zámeckém muzeu v Linci. Jedině kazetový strop s alegorickými malbami, z doby kolem roku 1600, se zachoval v pokoji prvního patra. Památník a stálé výstavy jsou otevřeny denně od 9.00 do 18.00 hod., od května do října.

Text a foto: Petr Šafránek

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1991989
DnesDnes617
VčeraVčera738
Tento týdenTento týden3009
Tento měsícTento měsíc11605

Partnerské weby