„Nechci tvého otce znepokojovat pouhým snem“, řekla matka, „ale protože už se třikrát za se sebou opakoval ten stejný sen, jsem z toho celá nesvá a musím to někomu říci..“
Před 50 lety už Carol A. Petersenová chápala, proč se matka tak zdráhala otce zneklidnit. James Peterson byl věčně zaneprázdněný člověk. Obchodoval se známkami a měl kancelář na Nassau Street v New Yorku.
„Zdálo se mi,“ pokračovala matka, že John Keller, tátův konkurent, vešel k němu do kanceláře ještě s nějakým cizincem. Řekl, že má zájem o koupi několika vzácných známek. Když se táta otočil, aby je vyjmul z trezoru, John upustil jednu známku na zem. Cizinec to viděl, sebral ji, prohlédl a prohlásil, že je padělaná. Pak oznámil, že je detektiv a tvého otce zatkl.“
V této části snu se matka pokaždé probudila. Stejná věc se opakovala po tři následující noci.
Jednoho večera jsem si všimla, jak se otec na matku několikrát pátravě podíval. Pak se zeptal: „Co tě trápí? Už tři dny se zdá, že nejsi ve své kůži.“
„To nic, jen hloupý sen,“ odpověděla. „Když mi o něm řekneš, budeš se cítit lépe. Tak ven s tím!“
Když matka svůj sen vylíčila, otec zbledl. Na chvíli se nezmohl na slovo. Pak tiše pronesl, jakoby sám pro sebe: „Tak o tohle mu šlo!“
Obrátil se k matce: „Proč jsi mi to neřekla rovnou? Tvůj sen už se částečně splnil. John ke mně skutečně přišel s nějakým cizincem a chtěl po mě ty známky. Na cestě k trezoru mi ale došlo, že se jedná o trochu podivnou žádost. John je přece nikdy předtím nesbíral!
Otočil jsem se a chtěl se zeptat, odkdy se o ně zajímá. Vtom jsem uviděl, jak na zem upustil známku. Aniž bych ho z něčeho podezíral, řekl jsem: Johne, něco ti upadlo. Řekl, že to není pravda. Ukázal jsem na podlahu: Vidíš, tady leží známka. Viděl jsem, jak ti upadla.
John vypadal zmateně. Podíval se na hodinky a řekl: Už je pozdě. Mám schůzku. Přijdu za tebou někdy jindy. Přišlo mi, že oba měli nějak naspěch. Zvedl jsem známku, kterou upustil, a přemýšlel, proč měl tak naspěch, že ji tam nechal ležet. Tvůj sen na to dává odpověď.
John byl vždycky mazaný, ale nikdy mě nenapadlo, že by mě chtěl dostat do takového maléru. Mělas mi to říct. Co kdybych se neotočil zrovna ve chvíli, kdy známku upustil?
Tvůj sen mě varoval, abych se měl na pozoru…“
(vlab)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2201001
DnesDnes72
VčeraVčera603
Tento týdenTento týden675
Tento měsícTento měsíc10751

Partnerské weby