Hypochondrie je charakterizována úzkostným sebepozorováním a strachem z nemoci. A to i navzdory tomu, že je pacient opakovaně ujišťován ošetřujícím lékařem o výborném fyzickém zdravotním stavu.
Název hypochondrie pochází již z dob starověkého Řecka, kdy tehdejší lékaři popisovali jako zdroj potíží pacientů trpících hypochondrií nebo depresí hypochondrium, tedy podžebří. Je to totiž místo, které uvádí téměř každý pacient s hypochondrií jako původní místo vzniku jejich obtíží. Tato nemoc postihuje asi 1 % populace vyspělých zemí a postiženi jsou stejně často muži i ženy. V ordinacích praktických lékařů je však záznam o tom, že až 20 % pacientů trpí touto poruchou. Základní charakteristikou je strach z toho, že je jedinec vážně nemocen. Pacient klade příliš velký důraz na své nejrůznější tělesné projevy, zveličuje malé pocity bolesti a tráví mnoho času sebepozorováním. A i přes opakované ujištění lékařů je přesvědčen o tom, že je těžce nemocen. Nepřipouští si psychickou podstatu tohoto problému a vyžaduje další a náročnější vyšetření, která mají vést k odhalení jeho choroby.
Typické pro hypochondrii je, že se poprvé projeví po prodělané nemoci, kdy nemocný místo toho, aby se cítil lépe, začne pociťovat zhoršení stavu a zvýšeně sleduje případné příznaky nemoci. Tento zvrat je připisován faktu, že se nemocný cítí dobře po dobu své nemoci, neboť je mu věnována větší pozornost a je často osvobozen od každodenních povinností. Pouze u malého procenta pacientů dojde z dlouhodobého hlediska k samovolnému uzdravení. Mnohem častěji se hypochondrie rozvine do mnohem složitějších a hůře léčitelných rozměrů. Typické pro hypochondry je, že berou velké množství nejrůznějších vitaminů a jiných podpůrných preparátů. Podstupují mnohá vyšetření a tyto jejich problémy se táhnou léta. Jsou častými návštěvníky nejrůznějších ordinací a žádné ujištění lékaře o jejich výborném zdravotním stavu je neuklidní.
Pravidelnými kontrolami je taktéž zmírňován pocit úzkosti pacientů. Takovýto postup terapie bývá velmi časově náročný, ale omezuje riziko postižení nemocného způsobené častými a zatěžujícími vyšetřeními a zabraňuje postupu onemocnění do chronicity. Cílem této terapie je naučit pacienta, aby sám zvládal překonávat své obavy a nevyžadoval opakovaná ujištění o svém zdraví od lékařů. Dále pak, aby byl sám schopen rozpoznat, kdy jde opravdu o nějakou nemoc a kdy se jedná pouze o úzkost způsobenou obavami, že je nemocen. Kromě lékařů mohou hypochondrickým pacientům pomoci i lidé z jejich blízkého okolí. Jejich úloha je především ve vyslechnutí stesku nemocného. Dalším krokem může být pořízení domácího mazlíčka, na kterého se nemocný fixuje a místo řešení svých úzkostí se koncentruje na jeho zabezpečení. Důležité je taktéž oceňovat chování nemocného, pokud se netýká jeho hypochondrických stesků. Jinými slovy, pokud si nemocný nestěžuje, slovně ocenit toto chování.
(mz)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2279598
DnesDnes713
VčeraVčera734
Tento týdenTento týden4053
Tento měsícTento měsíc11847

Partnerské weby