Bazilišek z řeckého basiliskos (βασιλίσκος) malý král nebo králíček, který vznikl zdrobněním řeckého slova král basileús (βασιλεύς). V latině se používá označení regulus - malý král.

Antická podoba

Přestože se bazilišek vyskytuje poprvé již v řecké mytologii, přesnější popis máme až z prvního století po Kristu z Historia naturalis (Gaius Plinius Secundi roku 77).
Podle antického mínění je bazilišek méně než 12 palců (asi 30 cm) dlouhý had, který má na své hlavě bílý diadém. Baziliška vždy nalezneme na poušti a to díky jeho destruktivním schopnostem, kterými z jakékoli krajiny za pár chvil vytvoří poušť. Proto se jeho domovskou zemí stala Cyrencia Cyrencia, Římská provincie nalézající se v dnešní Libyi. Všichni hadi slyší na jeho syčení, je tedy jakýmsi vládcem hadů. Bazilišek se ale na rozdíl od nich pohybuje ve vertikálním směru se vztyčenou hlavou. Jeho dech rozbíjí skály a spaluje trávu. Kromě toho všeho je bazilišek nejjedovatějším tvorem vůbec. Tradovalo se, že pokud je bazilišek probodnut kopím jezdce na koni, tak je otráven nejen jezdec, ale i kůň. Jiné antické prameny uvádějí, že bazilišek může být překonán pomocí zrcadla podobně jako Medusa. V tomto výkladu má bazilišek schopnost smrtícího pohledu. Další možností, jak překonat jakéhokoli baziliška, je přivést do jeho doupěte lišku. Lišky se v přítomnosti baziliška zmocní bojové šílenství. Začne s baziliškem zápasit a nepřestane, dokud ji bazilišek neusmrtí, nebo dokud ho nekousne. Toto kousnutí je pro baziliška smrtelné.

Využití trofejí z baziliška

Baziliščí kůže se používala jako prostředek k odpuzování hadů a pavouků. (Apollónův chrám)
Popel z baziliška měl sloužit k proměně stříbra ve zlato.

Středověk

Řecký spisovatel Claudius Aelianus ve svém díle De Natura Animalium (175-235) poprvé uvedl, že je pro baziliška smrtelné kohoutí zakokrhání. To mělo později zásadní dopad jak na baziliškův vzhled, tak na chování poutníků, kteří si s sebou na cesty brali kohouta, aby je ochránil.

Příchod na svět

Postupem času byla vymýšlena spousta verzí baziliškova příchodu na svět. S tím se měnil i baziliškův vzhled z čistě hadí podoby do podoby chymérické. Výsledná středověká podoba zrodu vznikla skloubením předchozích teorií. Baziliščí vajíčko snese sedmiletý kohout do hromady hnoje v době, kdy Sírius je vidět na obloze. Toto vajíčko nemá běžnou skořápku, ale jen tenkou kožnatou membránu, a musí být vysezeno ropuchou.
(nag)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2165979
DnesDnes448
VčeraVčera695
Tento týdenTento týden1779
Tento měsícTento měsíc12155

Partnerské weby