Nachází se ve městě polských králů, v Krakově. Původně obyčejný farní kostel zasvěcený Panně Marii ve 13. století dostal svou bazilikální podobu o sto let později. Je jedním z nejkrásnějších chrámů ve střední Evropě. Dominantou Mariánské baziliky jsou dvě nestejně dlouhé věže. Vyšší věž (81 m) má čtyřhranný základ, poté přechází do osmihranného jehlanu a do gotické kuželovité věže s 16 věžičkami. Tyto věže jsou podle pověsti spojeny s tragickým příběhem dvou bratrů, kteří je stavěli a soutěžili, čí věž bude vyšší a krásnější. Stavbu zakončil jako první starší bratr. Dostal však strach, že věž mladšího bratra by mohla být vyšší a krásnější. Obava mu nedala spát a změnila se v posedlost. Jedné noci se připlížil k lůžku spícího bratra a probodl mu srdce nožem. Přestože jej z vraždy nikdo nepodezříval, obrovské výčitky svědomí ho dohnaly k přiznání. Na věži mu přestalo záležet, byl zoufalý z hrůzného činu, který spáchal v zatmění mysli ze žárlivosti. Stejným nožem pak spáchal sebevraždu. Vražedný železný nůž visí dodnes na řetězu v protější budově Sukiennice na Hlavním náměstí. Stavba nižší věže (69 m) byla po smrti bratrů ponechána v původní výšce, nachází se zde komplex pěti zvonů. Vyšší věž je nejvyšší stavbou v Krakově, ve středověku plnila úlohu městské strážnice. Dodnes se odtud rozléhá zvuk trubky, na niž hasič (kdysi městský strážný) vyhrává melodii královské znělky - hejnal. Polnice zněla při otevírání a zavírání městských bran, upozorňovala obyvatele na nebezpečí a také vyhlašovala poplach při požáru. I k hejnalu se váže pověst. Před mnoha stoletími v době tatarských nájezdů už Tatarům nestačily polské vesnice a městečka, zaútočili na Krakov. Strážný začal troubit hejnal, jakmile spatřil tatarské hordy. Město varoval před útokem včas, městské brány se uzavřely, ale dobře namířený šíp z tatarské kuše mu proklál hrdlo uprostřed melodie. Od té doby se na počest ostražitosti a hrdinství strážného přerušuje znělka hejnal uprostřed taktu. Tradice mariánského hejnalu je stará přes sedm století. V 19. století začal hejnal oznamovat také přesnou dvanáctou hodinu polední, a to díky řediteli Hvězdárny Jagellonské univerzity v Krakově. Čas z krakovské hvězdárny byl vysílán rádiovými vlnami do celého Polska až do r. 1984! Kvůli vysokým nákladům je signál nyní vysílán z Varšavy, avšak stále přímým přenosem s melodií hejnalu z mariánské věže. Dnes je znělka vytrubována každou hodinu skutečným trubačem hasičského sboru a stále na všechny světové strany jako kdysi. Nejprve „pro krále“ směrem na Wawel - na jih. Potom pro starostu města k magistrátu - na západ. Třetí troubení zní na sever k Barbakanu a poslední na východ pro velitele městské stráže na Malý rynek, kdysi pro kupce. Interiér Mariánského chrámu je překrásný. V 19. století byl zrekonstruován do své původní gotické podoby. Mimo jiné vznikla i působivá hvězdná polychromie stropní klenby a stěn. Nachází se zde tři hlavní lodě a jedna příčná. Nejkrásnější ze všeho je hlavní oltář z 15. století. Skládá se z 18 reliéfů umístěných na pohyblivých křídlech oltáře s motivy Marie a Krista. V období nacistické okupace byl oltář ukraden a odvezen do Říše. Našel se po válce, ironií osudu v Norimberku. Hlavní oltář je jemně nasvícen od světla proudícího dovnitř přes původní středověké vitráže. Atmosféra v chrámu je nepopsatelná, odlišuje se od ostatních kostelů v Krakově.
Jana Zapletalová

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

2234510
DnesDnes324
VčeraVčera671
Tento týdenTento týden3018
Tento měsícTento měsíc10575

Partnerské weby