Mohou nám mrtví poslat vzkaz? Já říkám, že ano. Než jsem začala plně komunikovat se svými průvodci z jemnohmotného světa, začaly se mnou hovořit právě duše zemřelých za účelem předání informací pozůstalým. Není lehké psychicky zpracovat to, že nejste blázen, a přijmout to, že budete k těmto účelům využíváni. Mně to trvalo asi 6 měsíců a procházela jsem strachy i mořem slz. Ale nyní, v rámci konzultací i při skupinových setkáních, to již beru jako přirozené. Pokud má člověk něco s kýmsi neukončeného, nebo se mu duše, která je již mimo tělo, stala na nějakou dobu průvodcem a má pro něj jakýkoli vzkaz, dostává u mě všechny informace, které jsou v momentálním souladu s jeho duší - a to jak od dotyčné duše, tak i od jeho průvodců z jemnohmotného světa (andělé, atd.), dokud jim sám nebude naslouchat.
Skutečný příběh
Není to tak dlouho, co mě oslovila paní Marie. Její přítelkyně Jana přišla tragicky o syna Petra (upozorňuji, že jména jsou fiktivní!). Marie se snažila být Janě po smrti syna psychickou oporou a byla to právě Marie, kolem které se začaly dít zvláštní věci. Tři dny před Petrovou smrtí se jí zdál živý sen o tom, že Jana zemřela. O to horší pak pro ni bylo, když se stala tragédie s Petrem. Marie se mě ptala, proč tato informace přišla jí, a dále uvedla: „Janě posílám každý den sms zprávy a přijde jí jen jedna věta, další už jsou jen znaky. Mně od ní chodí zprávy dobře. Je to od smrti Petra, dříve se to nestalo a také ostatní dostávají ode mne zprávy v pořádku. Zjišťovala jsem, zda to není špatným přenosem dat, ale to by byl problém se všemi zprávami. Na počítači se mi objevila tabulka s uživatelským jménem Petr - za chvíli zmizela, už se víckrát neobjevila.“
Marie se o tom bála mluvit s lidmi ze svého okolí, aby ji neměli za blázna. Hledala na internetu někoho, kdo by jí dal odpověď, a dostala se ke mně. Hned při čtení druhého řádku e-mailu od Marie jsem duši Petra u sebe vnímala. Nedovedete si představit, jakou mají duše radost a jakou prožívají úlevu, že se k pozůstalému jejich zpráva dostane. To, že nyní Petrovo sdělení určené jeho matce zveřejňuji, je pouze z důvodu, že naslouchám, a dostala jsem k tomu naléhavé vedení. Když jsem si znovu sdělení přečetla, pochopila jsem, že v něm výjimečně není nic intimního a sdílení má pomoci dalším matkám. Jestliže jste matkou, která své dítě přežila, věřte, že není náhodou, že tento článek čtete. Stejně tak není náhoda, že ho čtete dále, i když nejste matkou, která přišla o dítě v tomto životě. Pokud se vás sdílení dotkne, může to být vlivem karmy a energií z jiné inkarnace, kterou jste si přinesli do současného života, i když jste v tomto životě mužem...
Petrův vzkaz
Milá mamčo, moc mě mrzí, že tolik trpíš mým odchodem, ale chci ti říct, že je vše v pořádku a že to bylo vše správně načasováno. Co jsem se rozhodl odžít zde, jsem už naplnil. Vím, že je to pro tebe nepochopitelné, protože na situaci koukáš z pohledu matky, která přežila své dítě. Moc rád bych ti nějak ulevil od smutku, kterým se týráš. Chci, abys věděla, že v podstatě nejsme ničí děti, někdo by řekl, že jsme děti Boha, ale chci, abys pochopila alespoň trochu. Ano, nejsme ničí děti, to si jen v rámci lidského žití někoho přivlastníme a tím ho ovlivníme v prožívání toho, co si sám vybral. Já jsem si tě vybral, protože jsem věděl, co budu s tebou prožívat a že můj (z lidského úhlu pohledu předčasný) odchod zvládneš, protože to zvládnout máš... Dnes vím, že i ty sis‘ tento prožitek do tohoto života vybrala, proto se s tím, prosím, smiř, přijmi tento fakt. Jsi mnohem silnější a větší, než si sama vůbec dovedeš představit. Tato situace s mým odchodem tě má přivést k sobě samé - začni žít svůj život pro sebe a sama za sebe. Ne vždycky jsem ti byl dobrým synem, i těch pár bot, co jsem udělal, to byla má cesta -to, co jsem vytvořil a následky prožíval - tak to mají všichni lidé. Prosím tedy, přijmi můj odchod jako odchod duše, toho, co je mnohem víc než tělo. Dnes odhmotněn od těla se mi vrátila paměť mého vědění s veškerenstvem, jsem zpět to, čemu v tělech říkáme Vyšší Já. Do dneška jsem zůstával v těsné blízkosti tebe, snažil jsem se všemožně tvé utrpení zmírnit, ale nedařilo se mi, proto se má slova k tobě dostávají touto cestou, prosím, přijmi je a neignoruj, já budu šťasten, až budeš opět šťastná ty. Tvé utrpení mě nepouštělo do světla, ale je čas jít.
Proto se s tebou loučím touto cestou a žádám, abys pustila i ty mě. Opět se spolu setkáme, jako se setkáváme v lidských životech, tak i v době mimo životy. Asi si nevzpomeneš, ale já dnes vím, jak nám je po nějaký čas odloučení, a je jedno, jestli to je v době, kdy jdeme z těla nebo do těla, v podstatě je naše existence stálá. Toto vše ti dnes připomínám jen proto, abys trochu pochopila, informace ti pomohly přijmout skutečnost, kterou prožíváme všichni - ne jen ty a já. Tvůj čas v tomto životě ještě nevypršel, máš ještě hodně prožitků a práce sama se sebou před sebou, já měl pro tento život vyřešeno. Ty jsi mnohem zralejší duše, než jsem já, a máš využít času tady, abys našla svoji podstatu, kterou jsi - sama sebe. Zbav se všech utrpení, křivd a vin, ať co nejdříve můžeš prožívat tu krásu, kterou zde máš prožívat - a to je láska.
Když dnes říkám slovo láska, má úplně jinou váhu, než když je vyslovuješ v lidském těle. Láska je, mamčo, stav bytí, stav, kdy nepotřebuješ vůbec nic jen prostě být a je jedno jestli je to stav v těle nebo mimo tělo. Já bych se toho stavu v těle nedočkal, nebyl jsem připraven na takové vibrace na Zemi, je mi jasné, že některá slova ti jsou malinko nyní cizí, ale brzy vše pochopíš. Tak prosím, přestaň řešit mě a ostatní, začni řešit sebe, protože ty ten stav „lásky“ máš předpoklad prožít v těle. Chci ti poděkovat, že jsi mi umožnila odžít další lidský život a
posunout se tak blíže k sobě. Chci ti poděkovat za vše, co jsi mi umožnila, i když se mi to ne vždy líbilo, stejně jako tobě některé mé projevy. Ale tak to prostě v tělech chodí, když tu jsme, tak proto, abychom se skrze chyby, které děláme, učili. Největší škola pro nás je život, ne žádná vysoká, ale i na to lidé časem přijdou. Mamčo, proto prosím, odpusť hlavně sobě všechny viny, které sis‘ vytvořila, a ne jen ve vztahu ke mně, ale celkově, osvoboď se. Děkuji ti a pozdravuj tátu, až s ním budeš mluvit. Zase se setkáme, ale teď je čas být každý jinde, představ si, že jsem jel na dalekou cestu, kde mi nic nechybí, jsem ve stavu lásky, což je víc, než když řekneš, že šťastný. Opatruj se tu a ještě jednou děkuji, že jsi i za to, jaká jsi byla, jsi teď, jaká budeš. S láskou tě objímám - toho času - Petr... Když znovu s Lenkou pročítám, co jsem jí diktoval, je mi jasné, že budeš o slovech pochybovat, o tom, zda jsou ode mě, protože jsem v těle byl jiným, ale to je každý - ego, strach nás činí jinými. Tak se, prosím, soustřeď na sdělení, které ti skrze slova přichází, nedohaduj se v sobě o pravdivosti zdroje, jestli je možné, že bych ti prostřednictvím někoho mohl něco vzkázat. Prostě mohl, protože ti to pomůže, a tak to je, víc to neřeš.
Tak co? Četli jste jedním dechem? Ukápla vám slza? Přijímejte, odpouštějte sobě, odpouštějte
všem, ať máte možnost žít život zde na Zemi sami za sebe, ve stavu „lásky“.
Andělská paní
www.andelskapani.cz

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2128437
DnesDnes619
VčeraVčera851
Tento týdenTento týden3224
Tento měsícTento měsíc21930

Partnerské weby