Epidemie měly hluboký vliv na běh dějin. Svou náhlostí, silou, pocitem bezmocnosti, které zanechávaly v lidstvu, epidemie demoralizovaly pozůstalé a rozrušovaly zákony a pořádek.
Je známo, že epidemie postihovaly staré Egypťany, Peršany, Indy i Číňany.
První velkou epidemii zaznamenanou v historii popisuje Thukydides ve své Peloponeské válce. Válka mezi Athénami a Spartou trvala už dva roky. Spartánská armáda pustošila athénský kraj a obyvatelé utíkali do Athén. V přeplněném městě vypukla epidemie. Lékaři byli zcela bezmocní před novou nemocí. Všechno úsilí o zastavení jejího šíření bylo marné a Athéňané se smiřovali s osudem.
Nemoc začínala pocitem horka v hlavě. Oči červenaly a zanítily se. Následovalo časté kýchání a hlas dostával chraptivý tón. Pak nemoc sestoupila do prsou a způsobovala silné záchvaty kašle. Pokračovala do žaludku, kde vyvolávala zvracení. Většina pacientů byla postižena silnou škytavkou a křečemi. Měli silnou horečku, nesnesli sebemenší oděv nebo pokrývku. Museli je držet, aby se sami nevrhli do studené vody.
Odolala-li oběť tomuto stadiu nemoci, přestěhovala se do končetin. Prsty, nohy, ruce a oči byly zasaženy gangrénou. Mnoho z těch, kteří se uzdravili, ztratilo navždy paměť. I draví ptáci a jiná zvířata se vyhýbala tělům mrtvých. Poněvadž nevěděli, jak dalece je nemoc rozšířena, občasné se vyhýbali jeden druhému a odmítali poskytovat si pomoc.
Kroniky středověku jsou dlouhou řadou nářků a zoufalství – a ne bez důvodu. Strašlivé hladomory a hrozné a záhadné choroby decimovaly obyvatelstvo. Spalničky a neštovice řádily periodicky. Malomocenství se stalo epidemickou nemocí a poznamenávalo svými strašnými a odpornými ranami tisíce nešťastníků. Saracénský vpád do Evropy pomohl vzkříšení této choroby, jež zuřila zvláště v jihozápadní Evropě. Zde se malomocenství říkalo „arabská nemoc“. Obchodní styky ve Středozemí ustavičně zvětšovaly příležitost k nákaze.
Čas od času se objevovala jiná nemoc, stejně hrozná a často smrtelná. V Evropě se objevila v desátém, jedenáctém a dvanáctém století pod jmény „svatý oheň“, „oheň sv. Antonína“ nebo „pekelný oheň“ a doslova vyhubila obyvatelstvo na velkých rozlohách země. Oběti byly stravovány silným a neuhasitelným vnitřním horkem. Někdy jim údy zčernaly a odpadávaly od těla. U mnohých proběhla tato nemoc od začátku do konce za jedinou noc.
Křížové výpravy otevřely dveře do Evropy novému nebezpečí – krysám, které velmi rychle zamořily lodi. Poprvé byly pozorovány ve dvanáctém století. Ke konci třináctého století už byly rozšířeny po celé Evropě. V oné době nebylo známo, že krysa je nositelem nakažlivých nemocí, ale škody, které nadělala na polích a ve stodolách, udělaly z ní nenáviděného tvora. Byla pořádána veřejná modlení za její vyhubení. Bylo vytvořeno nové povolání – krysařů. Ale ani modlení ani krysaři neomezili její zhoubnou činnost.
Vážnější než pustošení sklizně je u krys to, že přenášejí na lidi i zvířata řadu nemocí. Mezi nimi je dýmějový mor, tyfus, vzteklina a různé jiné infekce.
Historikové praví, že velký mor ve čtrnáctém století byl nejstrašnější ze všech epidemií v dějinách lidstva. Země, kterými prošel, byly skoro úplně vylidněny.
Černý mor měl průvodní následky. Byl provázen sociální demoralizací, která zvyšovala hrůzu z nemoci. Lékaři, kteří ošetřovali nemocné, byli pronásledováni a kamenováni luzou, která se bála nákazy. Mor byl často rozhodujícím činitelem ve válkách. Úmrtnost byla tak veliká, že nastal obrovský nedostatek pracovních sil a mzdy byly velmi vysoké. Pro drobné zemědělce znamenal mor zkázu.
Také období objevitelských cest se vyznačovalo velkými epidemiemi. Žlutá zimnice se objevila v době třetí Kolumbovy cesty a první osady, které založil na Karibských ostrovech, byly touto chorobou úplně zpustošeny. Ale také další choroby, které mezi domorodce zavlekli běloši, byly hrozné. Tuberkulóza proměnila ostrovy na místa zoufalství a smrti a tyfus kosil nešťastné indiány po tisících. Také velká neštovicová epidemie roku 1520 si vyžádala 3 500 000 obětí. To však nebyl konec utrpení. Roku 1531 se objevila nová nemoc, opět zavlečená nájezdníky. Byly to spalničky. Ačkoliv jsou méně nebezpečné, zahubily také mnoho obětí.
Také příjice se připisuje Kolumbovým plavcům, kteří ji získali za pobytu mezi haitskými indiány. Poprvé se objevila v Evropě za italského tažení francouzského krále Karla VIII., když jeho armáda byla obležena v Neapoli. Odtud se rozšířila do celé Evropy. Příjice zuřila velkou silou. Oběť byla pokryta vředy a nemoc byla velmi nakažlivá. Šířila se strašlivou rychlostí.
Jednou z nejobávanějších nemocí byla také cholera. Strach, který vzbudila v Evropě, měl dobré účinky. Cholera pohnula veřejnost k prosazení dalekosáhlých asanačních opatření. Celý zdravotní systém Evropy je výsledkem cholery. Změnila celý náš způsob života, způsob stavění domů a vytvořila nové průmyslové obory.
(ry)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2200613
DnesDnes287
VčeraVčera562
Tento týdenTento týden287
Tento měsícTento měsíc10363

Partnerské weby