Voda osamělé jezerní plochy s názvem Tasek Bera je obklopena hustou džunglí, přesto ale břehy nejsou zcela osiřelé. V těsné blízkosti žijí Semelajové, pokojní lesní lidé, kteří již od dávnověku uctívají obří ještěry a na jejich počest pořádají dokonce magické obřady s rituálními tanci. Objekty až fanatického zbožňování však nepocházejí z říše bohů a démonů, jsou to zcela konkrétní stvoření. Semelajové jim dali jméno naga. Obyvatelé příbřežních vesnic často vidí nagy spokojeně plout po hladině a spásat nánosy vodních trav. Gigantické tělo je přitom celé ponořeno ve vodě a nad hladinou se tyčí jen dlouhá šíje ukončená malou hlavou s dvěma měkkými rohy. Barva kůže je šedá se slabým nádechem do zelena. Délka se nedá určit.
Semelajové přiznávají, že nikdy neviděli zvíře celé, a domnívají se, že ani nedokáže vylézt z vody. Jeho trup se prý totiž směrem dolů rozšiřuje.
Existenci nagy potvrzují kromě domorodců i další svědci. Jedním z nich je důstojník malajské policie, který zakotvil svou loď u nevelkého výběžku Tanjong Keruing a chtěl se osvěžit koupelí. Rychle však zjistil, že v průzračné mase vod není sám. Čtyřicet metrů od něj se totiž náhle vynořila hlava na dlouhém krku. Neznámé zvíře na šokovaného plavce upřelo pohled z výšky čtyř metrů.
Etnograf Steward Wavell nagu sice neviděl, ale alespoň zaslechl její hlas. Při nahrávání semelajských písní na břehu jezera jej náhle vyrušil záhadný řev, který popsal jako „ohlušující skřek, ostrý a pronikavý jako zvuk beraního rohu, troubení vydávané slonem i štěkot mořského lva dohromady“. Domorodci Wavellovi potvrdili, že takto se ozývá naga. A když jim později nakreslil obrázek dinosaura, byli překvapeni, jak přesně dokázal cizinec vystihnout podobu zvířete, které nikdy neviděl.
(bru)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1993544
DnesDnes47
VčeraVčera597
Tento týdenTento týden4564
Tento měsícTento měsíc13160

Partnerské weby