Fenomén duchové je úzce svázaný s pudem strachu, který přetrvává. Kdybyste se zeptali, většina lidí by připustila, že by byli vystrašeni, kdyby se setkali s nějakým přízrakem. Skoro všichni sezónní badatelé znají to nadšení, když jako vystrašení zajíci utíkají, vidí-li, nebo dokonce slyší něco neočekávaného.
Proč? Zaslouží si skutečně duchové pověst bytostí škodících lidem?
Jestliže se procházíte neozbrojení v husté, tropické džungli, která, jak víte, je obydlena tygry a velkými hady, cítili byste se bezpochyby ohrožení. Ohrožení vašeho života a blahobytu by bylo skutečné a váš strach oprávněný. Tygři a hadi zabíjejí. Nyní si představte sami sebe v noci v domě, který provází pověst o bytostech lovících lidi. Většina lidí by zažila stejný pocit strachu. Podle řady instancí ohledně tohoto stavu ale tento strach není oprávněný. Duchové, obklopující nás, jsou dle nich neškodní.
Škodliví duchové
Veterán a lovec duchů, Hans Holzer, v jehož knize "Duchové: Pravdivé setkání se záhrobním světem," se zdůrazňuje: „... potřeba zapomenout na populární názory, že jsou vždy nebezpeční, strašní a ubližující lidem. Nic nemůže být vzdálenější, než pravda... Duchové neškodili nikdy nikomu kromě strachu v nás, jeho vlastním rozvíjením se a ignorancí v představě, jakou o nich máme. "
Loyd Auerbach, další vážený lovec duchů, tvrdí: „V mnoha kulturách a náboženstvích po celém světě jsou duchové představou zakořeněného zla, směřujícího k živým bytostem. Tohle je, bohužel, svědectví tisíců případů... značí, že lidé nechtějí změnit své postoje či motivace po smrti... ani, když se přikloní ke zlu."
Kořeny strachu
Proč ho pociťujeme? Zde jsou, pravděpodobně, dva hlavní důvody. Strach z duchů obvykle pochází ze strachu z neznáma. Tohle je hluboko usazený strach, který je pevně propojený s našimi geny. Část našeho mozku, která odpovídá za instinkty, pozůstatek předávaný od našich dávných předků, obyvatelů jeskyní, zaplavuje naše těla adrenalinem, když se setkáme se zlou hrozbou, připravuje nás k boji nebo útěku. A když tato předtucha je, může se cosi z ničeho nic objevit z temnoty, tak hned prcháme...
Toto je další prvek našeho strachu, když něco v temnotě je okamžitě vnímáno jako duch. Konec konců, duchové jsou prohlášení za bytosti již dávno mrtvé. Takže čelíme skutečnosti, že to, co si myslíme, není ohrožení našich životů, ale je to ztělesnění smrti samotné. Nejenom naše entita nám brání v neporozumění, je to také místo samotné, kde většina z nás pociťuje strach nejvíce - tajemný svět smrti.
Druhý hlavní důvod, proč máme strach z duchů, je ten, že jsme vzdáleně ovlivnění nynější kulturou a vzdělaností. Skoro bez výjimek, ať už knihy, kina a televize, ukazují duchy jako špatné, schopné zla, ubližující, v řadě případů kontakt s nimi končí smrtí. Jestliže média to takhle líčí, duchové nás budou skutečně strašit v našich myslích.
“To, jak Hollywood a televize ztvárňují tyto bytosti, je nepřesné a nemůže to být označeno za pravdivé,“ říkají Lewis a Sharon Gerew z Filadelfské Aliance Lovci Duchů. „Popisují tyto duchy smrti jako bytosti zlé, plné zlomyslnosti a škodlivých záměrů. Ujišťuji vás však, že tohle není ten případ.“
Hrůzostrašní, zpuchřelí, pomstychtiví duchové mohou vyplňovat vzrušující filmy, ale mají velmi málo společného s bytostmi zjevujícími se nám - dle našich zkušeností.
Škrábající, plácající a kousající
Ač nás mohou znervózňovat a klamat, není zde žádný důvod ke strachu. Lovení duchů se zdá být zasutou vzpomínkou minulých událostí, odehrávající se na zvláštních místech. Tohle je důvod, proč strašidelné domy mohou například vyjevit stopy na schodišti nebo dokonce hlasy tvrdící, že pocházejí z dávných, minulých let. Skutečný duch nebo spiritistické zjevení může být pozemským projevem těch, kteří postupují dál na své cestě. Někdy jsou ale schopni se propojit s živými lidmi a odpovídat na jejich dotazy.
V jiném případě může tento fenomén přinést reálnou hrozbu. Hlasy, zachytávané přes elektronický hlasový příjmač (EVP), mohou být leckdy hrubé a primitivní, ba dokonce přímo urážlivé, ale ani to není důvod ke strachu. Jak potom ale vysvětlit vzácné případy, v nichž je některá osoba poškrábaná, zfackovaná, nebo dokonce pokousaná nějakou neviditelnou bytostí? Nejen tyto případy, ale i další, v kterých jsou lidé "napadeni" , létají okolo nich předměty a podobně, jsou dnes považovány většinou badatelů za aktivitu duchů (poltergeist). Ačkoliv poltergeistem míníme "hlučného ducha," současná parapsychologická teorie předpokládá, že ne všechno jsou to strašidla nebo duchové. Projev poltergeista je psychokinetická aktivita, způsobená žijícími osobami. Obvykle tato osoba je -náctiletá, probíhají u ní hormonální změny, případně jde o osoby nacházející se pod velkým citovým, psychickým stresem. Všichni, kdož zkoumají duchy a honí se za nimi, musí odolávat instinktům starchu, hledíc směrem do neznáma. Strach může být potlačen pouze porozuměním.
(nag)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2273983
DnesDnes850
VčeraVčera790
Tento týdenTento týden5394
Tento měsícTento měsíc6232

Partnerské weby