O nejslavnější české bílé paní Perchtě z Rožmberka existuje řada rozporných informací. Alois Jirásek ve svých Starých pověstech 

českých rožmberskému přízraku přisuzuje původ týrané manželky, která od svého krutého manžela Jana z Lichtenštejna zažívá samé ústrky a utrpení. Nakonec mu uteče a vrátí se na rodné statky v Krumlově. Podle spisovatele Jana Bauera se však může jednat o uměle vytvořenou bílou paní, a to z pera českého historika a literáta Bohuslava Albína (1621-1688). Ten je svého času odsunut z trestu do zaprášeného archivu jindřichohradeckého zámku. A právě tady objeví 25 úpěnlivých dopisů, z nichž se dozví, co krutosti a týrání si paní Perchta vytrpěla od svého sadistického manžela, jeho dvou sester a také od své tchyně. Romantický Balbín je dojat natolik, že Perchtu ztotožní s rožmberskou bílou paní.
Týraná manželka bílou paní?
V Balbínově podání se tedy narodila jako dcera pana Oldřicha II. z Rožmberka, jednoho z nejvýznamnějších českých velmožů 15. století, a jeho manželky Kateřiny z Vartenberka. Tatínek, uvyklý žít na „vysoké noze“, nakonec nemá ani na dceřino věno. To se ale vůbec nelíbí manželovi paní Perchty, zlému a sadistickému Hanuši (Janovi) z Lichtenštejna, který, jak píše paní Perchta otci, „jaktěživ na žádnou ženu nikdy laskav nebyl“. „Rozpomeň se nade mnú, nad potupnú, nad vědnú, nad nuznú ženú a nad svým dítětem… Než rač věděti, žeť mi se tak daleko stesklo, ješto toho budu pánu Bohu na vás žalovati, jestli mi z toho nepomuožete…“ pokračuje zoufale. Nakonec však paní Perchta své „peklo“ u Lichtenštejnů dožije až do konce. Přežije tchyni i manžela a umírá roku 1476 ve Vídni. Je tato žena rožmberskou bílou paní?
Další kandidátka
Jiné prameny, z nichž čerpá například spisovatel Eduard Petiška ve Čtení o hradech a městech, totiž znají další příběh. Hovoří sice o paní Perchtě a jistém neznámém šlechtici, ale konec vyprávění je trochu odlišný: „… v mládí ji provdali za urozeného pána, který byl bohatý a mocný. Jen dobré srdce mu chybělo. Mladá paní trpěla v cizím prostředí po jeho boku a z ústrků a ponižování ji vysvobodila teprve mužova smrt. Vrátila se s duší vybroušenou utrpením a stala se dobroditelkou nuzných a trpících. Rozuměla jejich bídě, bolestem a útrapám a nikdy je neopouštěla. I po smrti přebývala na hradě Krumlově jako štíhlá světlá postava…“.
Bílá kouzelnice
V krumlovském zámku také visí působivý obraz Bílé paní Rožmberské – paní Perchty – v podobě evokující kouzelnici. Svou magickou bílou hůlkou čaruje nad znamením astrologického zvěrokruhu a na to všechno svítí ďábelský chladný Měsíc v úplňku.
Kromě Krumlova se bílá paní Perchta nepravidelně zjevuje také na zámku v Jindřichově Hradci, ale i na jiných šlechtických sídlech patřících Rožmberkům. A jestliže si zde troufneme tvrdit, že se tu zjevuje dodnes, věříme konkrétním svědkům, kteří ji osobně potkali. Za druhé světové války mají přímo pod hradem Rožmberk německé děti, jejichž otcové udělali z našeho území protektorát Böhmen und Mähren, svůj letní tábor. S německou přesností je naplánovaný denní režim a právě ten jednoho dne fatálně naruší bílá paní.
Smrtelník to nezvládne
Brzkého rána, když už je tábor nastoupen k rannímu rozkazu, vybíhají dvě děvčata na hradní věž. Mají tu provést obligátní úkon – vytáhnout táborovou vlajku. Toho rána ale dívky svůj úkol nesplní. Z věže prchají s děsivým jekotem. Na jejím ochozu totiž obě uvidí bílou postavu paní Perchty. Malým Němkám beze slova hrozí ukazovákem. „Co to je za provokaci?!“ rozčílí se velitelka tábora. Zjevně se však nejedná o žádnou inscenovanou šarádu. Vždyť na první pohled nehmotná bílá paní stojí v místech, kam se normální smrtelník nemůže dostat. Na ochoz příkré věže Jakobínky totiž nevede žádná přístupová cesta. Uvnitř vížky nikdy nebyly žádné schody. A není tam ani žebřík, což potvrdí, dík místnímu šetření, i zdejší policisté. „Je vyloučeno, aby se tam dostal jakýkoliv smrtelník,“ píše se později v dobové policejní zprávě, která zdaleka nekončí jen nějakým pouhopouhým svědectvím zděšených dívek. Zavolají hradního kastelána a volají dokonce i na gestapo. Nikdo nezmůže nic. Nakonec kastelán radí, aby Perchtu prostě nechali v klidu: „Ona si bílá paní časem zmizí…“ A má pravdu. Perchta si ještě párkrát zahrozí ukazovákem na malé okupanty a pak zmizí.
(nag)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1950550
DnesDnes132
VčeraVčera940
Tento týdenTento týden1903
Tento měsícTento měsíc20205

Partnerské weby