Nejstarší poušť na světě je Namib, rozprostírá se v délce 1600 kilometrů podél Atlantského oceánu na pobřeží státu Namibie (dostal název podle pouště). Poušť zabírá plochu 50 000 kilometrů čtverečních (plochu bývalého Československa), její šířka (od západu na východ) se pohybuje od 50 do 160 km. Část zasahuje také do jihozápadní oblasti Angoly. Poušť rozděluje řeka Kuiseb na dvě části. Pro severní část jsou typické skalnaté útesy, propasti a štěrkovitá pole, pro jižní je charakteristický písek.
Původ názvu a význam lokality
Jméno Namib znamená dle místního jazyka „nesmírný“ nebo „velká prázdnota“. A jak vyplývá z předcházejících řádků, sedí to. Pouštní podmínky zde panují nejméně 80 milionů let. Extrémní sucho je způsobeno tlakovou níží mrazivého vzduchu, která se stáčí podél pobřeží, a také díky studenému Benguelskému proudu, který teče poblíž pobřeží. Každoročně zde spadne pouhých 10 milimetrů srážek. I když je poušť převážně neosídlená a nedostupná, jsou zde sezónní osídlení v místě zvaném Sesriem, které leží nedaleko skupiny písečných dun, jež jsou vysoké až 340 metrů, tedy patří mezi nejvyšší na světě. Interakce mezi vodou nasyceným větrem z moře a suchým větrem z pouště vytváří na pobřeží silnou mlhu a silné proudy, které způsobují, že tu námořníci ztrácejí orientaci. U Pobřeží koster je oblast proslulá vraky lodí, které ztroskotaly právě kvůli této mlze. Některé z vraků leží až 50 metrů na pevnině díky pozvolnému postupu pouště na západ. Na poušti se nachází řada neobvyklých druhů rostlin a zvířat. Nejznámějším příkladem endemitů je rostlina Welwitschia miraabilis, která se může dožít až 500 let. Dalším příkladem jsou ještěři a hmyz, kteří zdánlivě tančí. Soustavně nadzvedávají jednu a druhou nohu, aby si je ochladili, neboť písek je rozpálený. Namibská poušť je zdrojem wolframu, soli a diamantů. Na jihu pouště se proto nachází uzavřená oblast, která je vyhrazena pro těžbu diamantů.
Záhadné kruhy
V oblasti dále od pobřeží byly v poušti Namib popsány v roce 1971 záhadné kruhy, které se vyskytují ve skupinách. Mají průměr od 2 do 16 m a jednotnou strukturu. Uprostřed kruhů je pouštní, většinou písčitá půda, která je naprosto bez vegetace. Tu pak obklopuje mírně vyvýšený prstenec trávy, který přechází do okolního řídkého travnatého pokryvu vně kruhu. Tyto kruhy detailně studoval Norbert Juergens z univerzity v Hamburku. Zjistil, že se v centrální oblasti kruhů vykytují píseční termiti Psammoterme allocerus, kteří naopak chybí nebo se vyskytují jen omezeně vně kruhů. Pod centrální oblastí kruhů je také v mělké hloubce zvýšená vlhkost půdy. Někteří odborníci to vysvětlují takto: „To souvisí s tím, že je zde omezena transpirace rostlinami, které se zde nevyskytují. Holý povrch je důsledkem činnosti termitů, kteří zničili kořínky trávy. Celý cyklus života kruhů by tedy měl začínat likvidací vegetace v kruhové oblasti a zvýšeným odnosem holé půdy působením větru. Na periferii kruhu se naopak písek ukládá, protože tráva zde působí jako bariéra. V holé centrální oblasti kruhů je pak zvýšená infiltrace vody, kterou využívají nejen termiti, ale i další pouštní živočichové. Termiti se živí trávou po obvodu kruhů a kruhy tak pozvolna rostou.“ Doba životnosti kruhů se odhaduje od 30 do 60 let. Podle Juergense si termiti tvoří lokální ekosystém, který pak slouží k jejich obživě, podobně jako třeba bobři. Autoři Josef Šráček a Martin Mihaljevič k tomu ale uvádějí: „Uvedená teorie není přijímána beze zbytku a někteří výzkumníci tvrdí, že Juergens zaměňuje příčiny s následky, a že tedy termiti kolonizují už existující kruhy. Přijatelnější vysvětlení ale zatím nabídnuto nebylo. Některá etnika, jako třeba Himbové na severu Namibie, považují kruhy za dílo duchů a připisují jim magické vlastnosti. Možná se tak v souvislosti s kruhy dočkáme ještě dalších překvapení.“
(kýr)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2258440
DnesDnes29
VčeraVčera751
Tento týdenTento týden29
Tento měsícTento měsíc13848

Partnerské weby