Nová Hůrka je dnes klidné místo v srdci Šumavy, přibližně 8 km od Železné Rudy. Ani věřit se nechce, že tu ještě v minulém století žili stovky lidí a že zde dokonce stála jedna z největších skláren tehdejšího Rakouska - Uherska. To vše je však už dávno minulostí.
Dnes na této polosamotě najdeme jen pension při silnici spojující Železnou Rudu s Hartmanicemi, několik bývalých vojenských objektů a pár domů, nabízejících dnes povětšinou možnost ubytování v apartmánech. Vydáte li se od státní silnice do kopce, směrem k jezeru Laka, přijdete na místo další bývalé osady. Jmenovala se Hůrka, stávala zde také sklárna a dnes z ní zbyla už jen zrekonstruovaná kaple. A právě k ní se váže náš příběh.
Poslední tanec
Psal se rok 1953, když skupina 6 vojáků tehdejší československé armády vyrazila k plnění svého úkolu. Nečekala je však ani ostraha nedalekých bavorských hranic, ani žádný úkon spojený s provozem zdejšího vojenského prostoru. Cílem byla stále ještě stojící kaple na Hůrce a především to, co pod svou podlahou ukrývala. Snad bylo dobře, že bývalí skláři, snící zde svůj věčný sen, nemohli tušit, co se na ně chystá. Snad fakt, že přes totální devastaci bývalé osady, která spolu s dalšími uvízla ve vojenském prostoru, se v kapli dochovaly památky na bývalé skláře včetně unikátních skleněných rakví, snad přemíra alkoholu dohnala vojáky k tomu, co by se každému normálně myslícímu člověku příčilo.
Nejenže ruce vojáků zdevastovaly interiér kaple, ale nezastavily se ani před památkou mrtvých. Překvapivě zachovalá těla i se šperky a oblečením se stala předmětem jejich řádění. Alkoholem rozjaření příslušníci se za denního světla neštítili šíleného tance s nebožtíky a jakoby toho nebylo dost, nakonec z nich udělali terče pro hlavně svých samopalů. Těžko říci, co se muselo honit v hlavách dřevorubců vracejících se z práce ve vojenském prostoru, jimž se nabídl šokující pohled na těžko pochopitelné řádění vojáků. Pohoršení, šok, vztek – nejspíše však kombinace toho všeho dohromady se musela prohánět v jejich myslích. Nejhorší ze všeho však musela být bezmoc, s kterou museli přihlížet tak šílené scéně. Doba byla bohužel taková.
I v té podivné době však nějaká ta spravedlnost zřejmě existovala. Uběhlo totiž jen pár týdnů a velitel inkriminovaného zásahu zemřel při odstřelu jednoho z objektů ve zdejším vojenském prostoru. Ptáte se co ti ostatní? Nedopadli o nic lépe. Během šesti měsíců všech pět zbývajících členů zhýralého komanda zemřelo na záhadnou chorobu, jejíž původ se tehdejším lékařům nepodařilo odhalit. Možná si řeknete - pěkná legenda, snad i pohádka. Přesto je její základ reálný. Je pravdou, že ostatky bývalých sklářů včetně skleněných rakví zmizely ve vřavě let padesátých a je pravdou, že dodnes žije několik pamětníků, přísahajících na pravdivost tohoto příběhu. A pohnutá historie kraje na pomezí Čech a Bavorska jako kdyby jim chtěla dát za pravdu. Vzpomeňte na to, až budete někdy projíždět tímto romanticky zasmušilým koutem Šumavy.
(vlab)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2164544
DnesDnes344
VčeraVčera577
Tento týdenTento týden344
Tento měsícTento měsíc10720

Partnerské weby