Podle francouzského autora H. Le Hona představují bludičky malé světelné koule, které unikají ze hřbitovů, močálů nebo se vyskytují v blízkosti šachet a sopek. Děsí a pronásledují lidi, kteří před nimi prchají, a někde dokonce tato světýlka zapalují

hořlavé látky, jako je třeba suchá tráva nebo stoh slámy. Jinak by měly být ale neškodné.
Podle jiných autorů by se však mělo jednat o duše zemřelých nekřtěných dětí, které nenalezly svůj klid ani po smrti. Další teorie se vyjadřují v tom smyslu, že se jedná o éterické ženské bytosti, které jsou obklopené aurou světla tak mohutnou, že se jejich podoba při pohledu z dálky nedá rozeznat. Když se k nim však člověk dostane poněkud blíže, může s hrůzou zjistit obličeje nemrtvých tvorů nebo starých žen s hněvem v očích.
Obvykle se pak pověsti shodují v tom, že se bludičky ukazují hlavně v noci, kdy mají podobu malého levitujícího světélka. Číhají na lesních cestách, kde svou září uchvacují pocestného, kterého potom zavedou hluboko do nepřístupných hvozů, mokřin, blat, bažin a rybníčků, kde ho údajně nechají bídně zahynout. Na našem území mají být bludičky nejčastěji spatřovány zejména na Třeboňsku, na Šumavě nebo též na Blatensku. V dávných časech, na podkladě mnoha konkrétních případů, byli lidé o existenci bludiček pevně přesvědčeni a nepovažovali je pouze jen za pohádky a smyšlené příběhy.

 

(pak)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2164809
DnesDnes609
VčeraVčera577
Tento týdenTento týden609
Tento měsícTento měsíc10985

Partnerské weby