Na světě se vyskytují domy, kde štěstí, radost a harmonie provází jejich obyvatele po mnoho generací, ovšem právě tak je zaznamenána existence domů, které jsou spojeny se smutkem, neštěstím, utrpením, bolestí a nesčetnými hrůzami. K takovým patří rovněž samota na pláni v šumavských lesích nedaleko městečka Čachrov, za osadou Bradné. Říká se jí Pohádka, ale výstižnější pojmenování by bylo spíše Horor. Této zchátralé samotě se místní lidé raději zdaleka vyhýbají, neboť je spojena s hrůzostrašnými a děsivými příběhy nejen z doby dávno minulé, ale i nedávné.
V těchto místech na okraji lesa žila po skončení napoleonských válek ve své chatrči stařena, jejíž jméno zůstalo už dávno zapomenuto. Lidé si o ní vyprávěli všelijaké strašidelné historky a považovali osaměle žijící ženu za čarodějnici. Údajně dokázala vařit z nasbíraných bylin i živočichů tajemné lektvary, které lidem pomáhaly, ale i škodily. Podle některých prováděla různé experimenty, zaříkávání a měla obcovat s duchy a démony. Každopádně se stranila lidí a byla považována za podivínku. Lidé sice o ní občas hovořili, ale jinak si jí nijak zvlášť nevšímali. To se ovšem změnilo roku 1828, když ve čtyři kilometry vzdáleném Strážově vypukl zhoubný požár. Ničivému pekelnému ohni tam podlehlo 78 domů i s radnicí. Tamní obyvatelé pochopitelně hledali viníka a tehdy kdosi upozornil na onu stařenu - čarodějnici na samotě u lesa. Čísi domněnka, že požár způsobila stařena pomocí čar a kouzel, se rychle ujala, a tak se k lesu nad Bradným vydala výprava rozlícenců z požárem zasažené vesnice. Ničím neověřené obvinění tak nabylo pomsty, která byla strašlivá. Mstící dav vytáhl bezmocnou stařenu z jejího obydlí, které zbořil a ženu zahnal na louku. Tam bez jakéhokoli soudu potom rozhněvaný dav nebohou stařenu ukamenoval k smrti. Po dlouhém utrpení plném bolesti, nářku a slz nešťastnice zemřela, ale než se tak stalo, stačila všechno kolem sebe ještě proklít. A právě na tomto místě nechala v 19. století vystavět své obydlí zvané Pohádka německá rodina Pangerlových.
Pohádka svým majitelům mnoho štěstí nepřinesla. Traduje se, že většina obyvatel v ní prožívala jen nesnáze, neklid a mnoho strachu. Po druhé světové válce byla německá rodina Pangerlových ze svého hospodářství vyhnána a jelikož se jednalo o mimořádně malebné prostředí, byl o zdejší samotu zpočátku velký zájem. Nikdo však v tomto strašidelném domě dlouho žít nevydržel. Obyvatelé se tady střídali až podezřele často, přičemž pohnutky jejich odchodů zůstávaly mimo rámec lidského chápání. Jeden z manželských párů, který neopustil samotu včas, skončil vyloženě tragicky, neboť muž se tady oběsil a žena zešílela. Ani další obyvatelka Pohádky neměla klid, neboť trpěla těžkou nespavostí, zlými předtuchami a děsivými vidinami. Nakonec raději i ona odešla, což jí zřejmě zachránilo život. Tragické příběhy o Pohádce se rychle šířily a lidé z toho vyvodili závěr, že vše je dílem zlé kletby. Prokletí ukamenované domnělé čarodějky, ale zřejmě možná i nevinné staré podivínské ženy, totiž stále trvalo a nedalo se nijak zrušit.
Z opuštěné prokleté Pohádky se tak během další doby stalo pobořené stavení, které všem zasvěcencům nahánělo patřičnou hrůzu, a tak se raději tomuto místu zdaleka vyhýbali. Magické místo se silnou negativní energií zřejmě dokáže přitahovat i další zlo či vychýlené zvrácené psychopaty a zločince. V samotě Pohádka také bez jakékoli úhony přežil pouze jediný člověk. Jednalo se o známého psychopatického vraha Ivana Roubala, který před svým odsouzením prokleté místo využíval jako úkryt před zákonem. Když v Praze spáchal pět obzvláště chladnokrevných vražd, uchýlil se a nastěhoval v roce 1991 právě do opuštěné šumavské samoty. Avšak také Ivan Roubal, nemilostrdný vrah, později ve vězení přiznal, že i jemu samota u Čachrova připadala děsuplná.
V roce 2011 se někdo pokusil zlomit osud prokleté Pohádky jednou provždy tím, že ji zapálil, neboť i oheň by měl ničit zlé síly. Ale ani oheň nedokázal přemoci osud prokletí, neboť Pohádka neshořela také díky rychlému zásahu hasičů. Třebaže se čas i požár podepsaly na části domu, stojí jeho obytná část stále nepoškozená. Občas se najdou odvážlivci, kteří se k pochmurnému stavení přiblíží. Někteří málo citliví lidé sice nemají z tohoto místa žádný dojem, ale mnozí své pocity popisují, že jim stavení nahání strach. Zdejší atmosféra patří k výjimečně tíživým a člověku připadne, jako by jej na každém kroku cosi nepříjemného provázelo. Mnoho návštěvníků Pohádky se zmiňuje o tom, kterak se jim v tomto místě zastavují hodinky, ztrácí signál mobilního telefonu nebo nepochopitelně selhává elektronická navigace. Avšak pouze uvnitř domu a v jeho těsné blízkosti. Někteří svědci pak popisují i mrazivé klepání či nářek, který se má v noci ozývat. Jedna z nedalekých obyvatelek rovněž uvádí, že toto místo vás napřed dokáže vtáhnout jako magnet a pak vás energeticky i psychicky vysaje. Vezme všechnu radost a nahradí ji tísní, jež vás doslova sevře. Síla této negativní energie zde měla být místy i slyšet, jako když srší vysoké napětí. U obzvláště citlivých jedinců se stává, že po dvouhodinovém pobytu v Pohádce jim je fyzicky špatně po celý den.
Někteří znalci však nechtějí věřit, že za prokletím Pohádky stojí jenom dávný příběh krutého ukamenování staré bylinkářky. A tak mnozí věří spíše jiným důvodům. Jedním z nich může být vyvěrání negativní energie z podloží pod lesem a stavením, které se vyskytuje na nejednom místě u nás. Může se však jednat též o zcela jiné důvody, o nichž zatím nemáme ani tušení.
(kov)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1919654
DnesDnes781
VčeraVčera699
Tento týdenTento týden5863
Tento měsícTento měsíc15994

Partnerské weby