Slzy svatého Vavřince (meteorické roje Perseidy), jak se jim také někdy přezdívá, jsou povětšinou pouhé prachové částečky, které neškodně shoří v atmosféře. Mnoho jejich větších kolegů však nejen zazáří na denní či noční obloze jako meteory, ale dopadnou i na zemský povrch. Statistika je v tomto bohužel nebo bohudík neúprosná, a tak většina těchto meteoritů dopadá do neobydlených částí planety, které pokrývají značnou část povrchu Země. V historii astronomie je jen několik málo případů, kdy se podařilo pozorovat meteor a následně díky tomu nalézt dopadnuvší meteority. Statistika v tomto případě naopak poněkud selhala, neboť díky náhodě se hned dva takové případy odehrály nad územím malého Česka (v roce 1959 Příbram a v roce 2000 meteority Morávka).
Většina meteoritů byla nalezena čirou náhodu, aniž bychom znali na den přesně okamžik jejich příletu na Zemi. Doslova rýžovištěm meteoritů je zejména Antarktida, kde každý meteorit kontrastuje s okolní „bílou“ krajinou. Trochu paradoxem je, že ani jeden z deseti nejhmotnějších meteoritů nebyl v Antarktidě nalezen.
Meteority dělíme na dvě základní skupiny – chondrity a siderity. Prvně jmenovaná skupina je složena zejména z křemičitanů, druhá z železa a uhlíku. Chondrity jsou velmi křehké a dosti ochotně erodují, jedná se ale o velmi vzácné pamětníky počátků Sluneční soustavy.
Hoba: Namibie – 60 tun

Hoba je nejen nejhmotnějším meteoritem na světě, ale také největším přirozeným kusem železa na planetě. Na Zemi dopadl patrně někdy před 80 tisíci lety a na rozdíl od některých svých ještě hmotnějších kolegů nevyhloubil žádný kráter.
O jeho nález se zcela náhodou postaral majitel farmy v roce 1920 a nedlouho poté potvrdili jeho původ vědci. Od padesátých let je Hoba národní památkou a od objevu nebo spíše od dopadu nebyl nikdy přemístěn. Jeho rozměry jsou přibližně 2,7 × 2,7 × 0,9 m. Kolem 87 % tvoří železo, zbytek připadá na nikl.
Campo del Cielo – El Chaco: Argentina – 37 tun
Campo del Cielo bychom mohli ze španělštiny přeložit jako „nebeské pole“, což je pro tuto oblast více než výstižné. Na ploše 3 × 20 kilometrů se rozkládá doslova pole kráterů a meteoritů. Do dnešních dní bylo identifikováno téměř třicet kráterů, ty největší mají průměr kolem 100 metrů.
Před čtyřmi až pěti tisíci lety sem dopadlo větší množství fragmentů z jednoho tělesa, které se patrně rozpadlo při průletu atmosférou. První nálezy se datují k roku 1576, kromě kráterů zde bylo nalezeno i velké množství meteoritů, jejichž celková hmotnost se odhaduje na nejméně 100 tun.
Největším kouskem je El Chaco s odhadovanou hmotností 37 tun. Meteority z Campo del Cielo obsahují především železo s příměsí niklu a dalších prvků.
Cape York – Ahnighito: Grónsko – 30, 8 tun
Cape York je poněkud méně slavným příbuzným Campo del Cielo. Také v tomto případě byl nalezen více než jeden fragment. Sprška meteoritů zasáhla území Grónska před zhruba deseti tisíci lety.
Zpočátku byly známy pouze tři velmi hmotné fragmenty: Ahnighito (rok objevu 1884, hmotnost 30,8 tun), Woman (1897, 3 tuny) a Dog (1897, 400 kg). V roce 1913 byl ještě objeven velký Savik I o hmotnosti 3,4 tuny, a aby to meteoritu Woman nebylo líto, našli v roce 1963 i meteorit Agpalilik (Muž) o hmotnosti 20 tun. Další fragmenty pak už dosahují podstatně menších hmotností v řádu gramů až stovek gramů. Pokud bychom hmotnost všech dosud objevených meteoritů sečetli, dostaneme se na hodnotu přes 58 tun.
Ahnighito má délku 3,4 m a dnes je umístěn v Americkém muzeu historie přírody v New Yorku. Tam jej prodal slavný vědec Robert Peary, který naleziště v roce 1894 v Grónsku objevil. Pro přepravu meteoritu musela být tehdy vybudována i menší železnice.
(toh)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2216651
DnesDnes504
VčeraVčera544
Tento týdenTento týden1048
Tento měsícTento měsíc9176

Partnerské weby