Starší než egyptské pyramidy. Spojnice s kosmickou energií. Maják mimozemských civilizací. Nejstarší česká stavba. Všechny tyto - a mnohé další - přívlastky patří největšímu keltskému menhiru na okraji magického Českého středohoří. Místo to je opravdu výjimečné s energeticky velmi silným a pozitivním působením.
Podle názoru archeologů sloužil tento a další menhiry (kraj pod Krušnými horami je díky výskytu obrovského množství těchto prehistorických památek nazýván Českou Bretaní) jako modly pro uctívání prakeltských a keltských bohů, které naši tehdejší předci spojovali s významnými daty a ročními obdobími. RNDr. Milan Špůrek např. prokázal, že 30. dubna (tedy na naše čarodějnice!) a 13. srpna vychází slunce z pohledu menhiru přímo nad 24 km vzdáleném Řípu; v obou případech se přitom jedná o data význačných keltských svátků Beltine a Lugnasad. Navíc spojíme-li postavení menhiru u Klobuk s pozicemi dalších keltských kamenů v okolí, dostaneme složité geometrické obrazce. To asi nebude jen náhoda, jakkoliv si chorobně skeptičtí vědci myslí cokoliv.
Jiné, v poslední době stále častější teorie říkají, že se v případě kamenného pastýře jedná o jakýsi „energetický vysílač pozitivní nebo dokonce kosmické energie. Podle ní lze s pomocí těchto kamenů získávat energii potřebnou k posílení a ochraně lidí, rostlin a zvířat, nebo naopak jako jakousi zátkou uzavírat energii negativní a bránit jí ve škodlivém vlivu. Pro skeptiky lze namítnout, že rádiové vlny taky nevidíme a přitom existují - o čemž se přesvědčí, kdykoliv jim v kapse zazvoní mobil. A právě tyto zemní energetické proudy působí na každého z nás, i když to sami necítíme. Síť menhirů také zemní proudy upravuje tak, aby živým tvorům neškodily: energie Země se přelévala od kamene ke kameni, na určitých místech se shromažďuje a jinde zase uniká do okolí. Celé to připomíná jakousi „zemní akupunkturu“.
Konečně i polovodičové vodiče pracují na bázi křemíku - takže správně „nastavené“ kameny dokáží s energií pracovat způsobem, jakým věci znalí lidé potřebovali. Např. ve velké Británii experti zjistili, že se velké procento menhirů vyskytuje v blízkosti nějaké geologické anomálie, nebo naopak určité fyzikální anomálie samy způsobují.
„Je prokázáno, že menhir kolem sebe vytváří ochranné pole ve tvaru kruhu,“ říká psychotronik Pavel Jaroš z Brna. Pokud jsou po obvodu tohoto kruhu seřazeny další kameny – což je i případ kamenného pastýře, protože se ve starých análech dochovaly záznamy o 6 -12 kamenech do kruhu kolem něj, podobně jako ve slavném Stonehenge - může podle Jaroše klobucký menhir, nazývaný Kamenný pastýř, předávat část své energie i těmto menším kamenům. „Vzniká tak ochranné energetické pole, které tlumí negativní zóny, a to včetně těch geopatogenních, jak přiznávají už i v uvozovkách seriózní vědci. Pokud jsou takové kameny poskládány do řady za sebou, mohou fungovat jako směrovaný emitor energie,“ tvrdí Jaroš.
Energie z vesmíru nabíjí
Další rozšířenou teorií mající vztah ke keltskému menhiru u Klobuk je jeho funkce jakéhosi akumulátoru kosmické energie. Ten v sobě spojuje zemskou a kosmickou energii, aby ji pak převedl do vhodné podoby a následně šířil (vyzařoval) do okolí. „Podle badatele a senzibila Pavla Kozáka, který za svou činnost před 10 lety získal cenu Českého klubu skeptiků Sisyfos, lze takto získanou energii vzduchem přenášet energetickými přímkami, tzv. ley lines na značnou dálku,“ pokračuje Jaroš. Nelze tak podle něj vyloučit, že menhiry mohly fungovat i jako zpravodajské kanály pro mentální přenos myšlenek a zpráv, nebo se dokonce pomocí menhirů napojit na informační pole kosmu a planety Země - tzv. morfická pole.
Faktem je, že tyto kameny se skládají z množství krystalů, jejichž mechanické nebo tepelné namáhání podle známých fyzikálních pravidel vytváří elektromagnetickou energii. „Zpětně pak vystavení menhiru elektromagnetickým vlnám může v něm vyvolat akustický efekt. Tak jako bylo už prokázáno a změřeno, že britské menhiry jsou zdrojem elektromagnetického záření a při východu slunce se projevují jakýmsi „výkřikem“ ultrazvuku, zpozorovali citliví lidé něco podobné i u Kamenného pastýře,“ dodal Jaroš s tím, že nejvíce lidí se kolem menhiru shromažďuje během keltských svátků, tedy při našem letním a zimním slunovratu a jarní, resp. podzimní rovnodennosti. Pro úplnost musíme dodat, že v některých případech jsou menhiry také zdrojem radioaktivního záření.
Návštěvy bytostí z kosmu
Je doloženo, že kolem velkých megalitických staveb v západní Evropě a Jižní Americe se často vyskytují případy pozorování UFO, světelných těles neznámého původu, která jako by sledovala neviditelné pozemní linie. Dva takové případy se podle plzeňského serveru Klubu psychotroniků vyskytly i v okolí menhiru u Klobuk. K prvnímu případu došlo 22. 4. 1994 ve 23 hodin, kdy si František B. z Pozdeně při jízdě autem všiml na obloze zvláštní hvězdy, která byla pětkrát jasnější, než hvězdy bývají. To ho zaujalo natolik, že zastavil a neobvyklý úkaz pozoroval. Hvězda stála asi minutu na místě a svým tvarem připomínala polokouli s plamínkem nahoře nebo vrchol věže pravoslavného chrámu. Potom se záhadný objekt vydal směrem k F. B. a ten pod ní mohl rozeznat dlouhé křídlo a za ním tmavý trojúhelník letící základnou napřed. „Pak se náhle na hraně křídla rozsvítilo 10 až 15 reflektorů. Kužel světla šel k zemi v úhlu asi 45 stupňů a paprsky světel jsem viděl asi do jedné třetiny vzdálenosti od křídla k zemi. Ty dvě třetiny k zemi byla tma. Neviděl jsem ani osvětlenou zem,“ vypráví František B. „Výšku jsem odhadoval tak na 2000 metrů a letělo to rychlostí jako kluzák nebo lehké sportovní letadlo, naprosto bezhlučně. Světla reflektorů svítila stále, až jsem je měl z dohledu,“ tvrdí pozorovatel, podle kterého byl záhadný objekt velký asi jako dvě nebo tři dopravní letadla vedle sebe. Celé pozorování trvalo šest minut.
Druhý případ se stal jen o pár měsíců později. Prvního ledna 1995 se vracela Hana Jenčíková ze Slaného z oslavy ve Lkáni. Kolem 04.45 hodin si u zříceniny „Majáku Poohří“- zříceniny hradu Házmburk všimla jasné svítící skvrny obdélníkového tvaru stojící nad obzorem. Objekt pak auto sledoval celou cestu přes Evaň, Peruc, Klobuky a Třebíz až do Slaného. „Žádným rozumným způsobem jsme si zářící obdélník nemohli vysvětlit. Manžel odhadoval, že předmět byl ve výšce 150-200 metrů nad zemí a asi 5 km daleko. Plul stále po naší levé straně... jeli jsme asi 80kilometrovou rychlostí... kolem předmětu byla jasná záře, která ovšem neumožňovala pozorování ani pod ním, ani nad ním. Objekt nebyl spojen se zemí světelným kuželem.“ Svítící obdélník doprovázel manžele asi 45 minut a odloučil se od nich až na okraji Slaného, když pokračoval dál směrem ku Praze. Oba případy mají několik věcí společných: svítící objekty přelétávaly v těsné blízkosti klobuckého menhiru, v jehož okolí se navíc nachází hned několik dalších kamenů, které jsou uspořádány do linií a kružnic. První UFO letělo ve směru Žatec-Kralupy, takže na své cestě minulo ještě další čtyři menhiry - v Drahomyšli, v Kvílicích, v Dřínově a na Slánské hoře. Druhé UFO kopírovalo spojnici nejméně tří dalších menhirů - opět ten ve Slaném a dál ve směru na Prahu na Vinařické hoře u Slaného a v Horoměřicích. Na trase druhého UFO se také objevily kruhy v obilí: jeden v létě 1994 u Slaného v Netovicích a druhý o rok později za Prahou, v Říčanech, v roce 1995.
Na závěr trocha „racia“
Keltský menhir u Klobuk je vysoký 4,2 metru (nad zemí ční do výšky 3,5 metru, zbytek je uložen pod zemí v lidskou rukou vytvořeném „lůžku“) z rezavě hnědého železitého pískovce s výskytem bělavých křemenných valounků. Pět tun těžký menhir pochází podle rozboru hornin buďto z okolí Klobuk, nebo od Žerotického potoka u Kokovic.
O kamenu kolují odedávna různé pověsti. Podle Antonína Friče z roku 1877 „jistý pastýř pána Ježíše a sv. Petra, když tudy jednou se brali, žádal, by věčně živ byl, načež v kámen proměněn jest, který prý uvnitř je živý.“ V klobucké obecní kronice je zase zaznamenána pověst o zlé zemance z kobylnické tvrze, která byla zároveň čarodějkou a právě zde zaklela svého pasáka i s celým stádem. Tuto pověst zaznamenal i spisovatel Jindřich Šimon Baar, který byl tehdy v Klobukách farářem. Podle katastrofické legendy menhir také odečítá čas zbylý světu: při každém zvonění v klobuckém kostele se prý kámen přiblíží o krok k jeho věži a až sem dojde, nastane soudný den. Podle známého českého archeologa Píče však místní věří, že zánik světa jen tak nebude, protože …„když na protější straně v Kokovicích se zvoní, kámen musí zase krok nazpět…“ (že by selský rozum našich předků takto popsal oscilace kamene způsobené akustickým zvukem zvonů?). Jiná varianta legendy mluví o pohřbeném vojevůdci, který padl nedaleko odtud ve velké bitvě. Vojáci mu postavili nad jeho hrobem pomník v podobě zahaleného muže a i on prý putuje ke klobuckému kostelu. Až dojde k jeho oltáři, vytrhne meč a nastane konec světa.
Petr Blahuš

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2096367
DnesDnes94
VčeraVčera1172
Tento týdenTento týden3349
Tento měsícTento měsíc18153

Partnerské weby