Kolem čtyřiceti procent aktivních složek používaných v lékařství je rostlinného původu, ale zatímco tradiční farmakologie používá jen aktivní složku, fytoterapie využívá k léčbě celé rostliny od květů ke kořenům, včetně jejich genetického kódu. Fytoterapie přitom nebojuje pouze s příznaky, ale snaží se najít příčiny nemoci, a především stanovit způsob prevence.
Pozorování zvířat
Léčba za pomoci rostlin má svůj původ už v prehistorických dobách, kdy lidé, ať už díky přímé zkušenosti, či pozorováním zvířat zjistili, že některé byliny mají prokazatelné léčebné účinky. Poněkud přesnější zprávy o využití rostlin a bylin k léčebným účelům se objevily v Indii kolem roku 800 před naším letopočtem a o něco později rovněž u čínského obyvatelstva, předkolumbovských civilizací Jižní Ameriky a u domorodých obyvatel Severní Ameriky. Blíže naši geografické a kulturní poloze nacházíme bylinářskou tradici ve starém Egyptě, kde kněží - lékaři používali léčivé byliny jak při léčbě nemocí, tak i během balzamování. Z Egypta se bylinářská tradice dostala do Řecka, kde Hippokrates z Kóu kolem roku 600 před naším letopočtem poprvé přehledně popsal tři sta druhů léčivých bylin a také vysvětlil jejich léčivé účinky. Přibližně o tři století později vytvořil Dioskoridés dílo „Materia Medica“, kde popsal téměř pět set rostlin. Plinius Starší kolem roku 100 ve své knize „Historia Naturalis“ zmiňuje už dokonce na tisíc rostlin s léčebnými účinky. Později Claudius Galénos z Pergamu, osobní lékař Marka Aurelia, přehledně stanovil lékařské poznatky a sestavil bylinářské tabulky s komplexními recepty vhodnými k celkové léčbě lidí. Osobnosti, ke kterým patřili Hippokrates, Dioskoridés a Galénos, tak ovlivnily medicínu, která přežila středověké období temna, až do dnešních časů.
Ve středověku
Středověk vědám sice příliš nepřál, avšak starověké vědění se podařilo zachovat a předat časům renesance paradoxně díky kněžím a mnichům v klášterech, kteří jinak patřili k hlavním oporám temného středověku. Mezitím rozšiřovali své znalosti bylinné léčby také Arabové, takže počet objevených léčivých rostlin rostl postupně na více než 1 500. Ve 14. století nabraly vědy a výzkum opět na rychlosti. Lékaři objevovali nové obzory a rozšiřovali své znalosti. Rovněž bylinářství ožilo tak, že v některých vyspělejších zemích dokonce vznikly cechy lékárníků, které se zabývaly studiem a využitím rostlin pro léčbu. Zároveň další zeměpisné objevy přispěly k setkání rozdílných kultur, u kterých bylo využití bylin k léčebným účelům značně rozšířeno. To vše umožnilo evropským lékařům a vědcům významně rozšířit seznam léků a bylin. Navíc se díky odvážným cestovatelům dovážely z Číny další rostlinné druhy a nové recepty na zpracování léčivek.
(vel)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2166238
DnesDnes144
VčeraVčera563
Tento týdenTento týden2038
Tento měsícTento měsíc12414

Partnerské weby