Foto: Marko Gróf ČiernyLuna Isis je mladá žena, která má za sebou řadu peripetií - vzlety i pády. Ale nelituje ničeho a je přesvědčena, že díky psychospirituální krizi, kterou si před několika lety prošla, našla sama sebe a také odpovědi na mnohé otázky týkající se života. A své osobní zkušenosti aktivně předává dál prostřednictvím poradenství, taneční terapie atd.
Co je podle vás podstatou života?
Náš příběh. Je důležité si životní příběh vědomě tvořit a hlavně žít svůj vlastní příběh. Pokud žijeme názory a životy druhých, nemůžeme být šťastní. To se pak necítíme dobře, můžeme být nemocní, podráždění, stěžujeme si, cítíme se ukřivdění, sledujeme a srovnáváme životy druhých lidí a nezajímáme se o podstatu toho našeho, ztrácíme kontakt sami se sebou…
Co máme dělat, chceme-li to změnit? Jak nebo čím začít?
U každého je cesta jiná, je to velmi individuální. Každopádně se nejprve musíme dostat do bodu, kdy najednou víme, že něco není v pořádku a chceme to jinak, vědomě toužíme po změně. Pak obvykle začneme hledat cestu a věřte, že vše, co nacházíme, nám přináší poučení. Přitahujeme určité lidi, uvidíme třeba nějakou knihu, zaslechneme cosi - dostávají se k nám informace, které potřebujeme. Je to tvrdá práce na nás samých. Já sama se do vědomějšího života probudila kolem roku 2007 - 2008 a vůbec jsem netušila, jak dlouho to bude trvat, co budu muset prožít a co vše musím vyčistit, než se dostanu do svého příběhu. Ale až když vyčistíme to staré, dostaneme se do čistého a vědomého života. Vědomými se přitom rodíme všichni, jenže pod vlivem okolí a autorit přejímáme návyky, názory, najíždíme do systémů a vzorců, kvůli čemuž si vytváříme nemoci, traumata atd...
Co odstartovalo vaši proměnu?
Zažila jsem okamžik, kdy jsem pocítila, jaké to je zemřít, přejít na druhý břeh, nebo chcete-li setkat se s vyšším vědomím, s vyšší inteligencí. Najednou jsem jasně viděla, že jsem si ubližovala, že jsem dělala věci, které jsem nechtěla, dostávala se do situací, v nichž jsem se necítila dobře. Život mi před očima proběhl jako film a já dostala druhou šanci - příležitost dát to do pořádku. A k tomu navíc informaci, kterou je dobré šířit dál - že tu nikdo z nás není jen tak náhodou a že je potřeba vzít život pevně do vlastních rukou. A že ten život je o radosti a lásce, nic jiného tu není třeba vytvářet.
Jak potom vaše cesta pokračovala?
Pomalu a dílčími kroky. Vystupovala jsem do psychospirituální krize jako tanečnice, měla jsem úspěšnou taneční školu břišního tance, najednou jsem potom věděla, že už to takhle dál nemohu dělat. Že potřebuji jinou hudbu a styl, které by rezonovaly s mou duší. A tak se časem zrodil nový taneční styl - Free la dance. Trvalo mi to tři čtyři roky, musela jsem si udělat seminář, abych pochopila, jak pracovat se skupinami lidí. Taneční styl je pro lektory, je vhodný pro všechny věkové kategorie lidí, jak pro děti, tak pro seniory, terapeuti mohou Free la dance využít ve své specializaci. Učí, jak zacítit sám sebe, vnímat tělo, své myšlenky, pocity a kroky. Vždyť tančit lze i rukou, tančit mohou i lidé na invalidním vozíčku. Jde o návrat k přirozenosti přes pohyb a rituály, které existují tisíce let. Je to tanec svobody, fantazie, odvahy, zdraví, sebevědomí a vášně. Ztratila jsem totiž potřebu hrát nějaké role. Většina z nás je běžně hraje, já už ale nechtěla ze sebe dělat sexy děvče a podobně. Byla jsem vychována, že krása těla je důležitá, že na tom stojí vše. Netušila jsem, že mnohem větší sílu mám v mluveném projevu, ve slovech. Jako dítě jsem chodila na doučování z češtiny, odmala jsem slyšela, že nemohu nikde vystupovat, že by to byla katastrofa. Chodila jsem na tenis, což byl nesplněný sen maminky, a také na malování, což byl nesplněný sen mé babičky. Mým prvním velkým životním snem byl ale odmala právě tanec. Nicméně přejala jsem, co mi dospělí řekli, a věřila tomu. K tanci jsem se dostala až v 18 letech a jen díky psychospirituální krizi jsem zjistila, že mám i jiné talenty a mohu mít i jiné sny a touhy. Během své transformační cesty jsem vědomě všechna traumata a bloky, které mi předali rodiče a další lidé, zpracovávala a čistila. Začala jsem se snažit, abych si už nevytvářela negativní prožitky, díky tomu se mi do života teď dostávají pozitivní věci, příjemné pocity, ty nepříjemné eliminuji. Například mám sice obecně všechny lidi ráda, ale mám určité okruhy. A v těch vzdálenějších kruzích jsou lidé, s nimiž nemám častý kontakt, nemám potřebu je potkávat.
Lidé, kteří procházejí psychospirituální krizi, leckdy život nezvládají, někdy končí v psychiatrických léčebnách…
Ty stavy jsou těžko popsatelné. Mně pomohlo holotropní dýchání a měla jsem velké štěstí na lidi, které jsem v té době potkala. A snadný není život ani po té krizi. Ocitnete se v jakémsi mezidobí, nevíte, co bude dál, co se bude dít, někdy ani co konkrétně hledáte. Jen víte, že to nutně potřebujete najít. Já se třeba rozhodla, že natočím pro lidi film o tom, že je možné splnit si svůj sen. Odjela jsem s videokamerou do Řecka s tím, že natočím, jak se ze mě stane slavná tanečnice. Ale dostala jsem se do situací, které jsem naprosto nečekala - například jsem se setkala s mafií obchodující s prostitucí. A tak vznikl dokument o čemsi úplně jiném. O cestě dívky, která se přerodí v ženu, o setkání s temným já, o transformaci i léčení. O tom, že člověka na jeho cestě může potkat cokoli, nemusí to být jednoduché, ale přesto to stojí za to. Mně to přineslo i pochopení toho, že nemá smysl na cokoli čekat, něco odsouvat, když nás něco napadne, máme se do toho pustit. A také že je strašně důležité, abychom se my, lidé, naučili podporovat a navzájem si naslouchali, vzájemně tvořili. Každý něco umí, a když spojíme talenty, každému se splní jeho sen, a dokonce mnohem rychleji...
Když za vámi někdo přijde s žádostí o radu nebo pomoc, co může očekávat?
Lidé se často trápí kvůli vztahům, žijí v nelásce, bez sebeúcty. Jsou dvě možnosti - buď to trápení potřebují, aby něco pochopili, protože i přes to trápení se něco učí, nebo mají možnost si vytvořit svět, jaký je jim příjemný a naplnili ho radostí a láskou. Pokud chtějí něco jinak, musí vědět, jak jiné to má být. Pomáhám jim najít, co mají rádi, co je baví, učím je hledat v jejich nitru a nelpět na iluzi, že kdosi jiný splní jejich očekávání. Kromě taneční terapie chystám i motivační karty, které mají lidem otevřít oči, aby pochopili svůj význam, své poslání a dostali se k jeho realizaci. Karet je 33 a vznikaly postupně, bylo to takové malé dobrodružství. Nikdy jsem nevěděla, která přijde jako další, každá má svůj osobitý příběh. Jsou jiné i proto, že si myslím, že nikdo nemá právo druhým říkat, jak by měli žít, nemá jim určovat osud. A to, bohužel, některé kartářky dělají místo toho, aby lidem byli průvodci, podpořili je. Lidem něco možná usnadní, pomohou jim vyřešit nějaký problém, ale jejich klienti tím ztrácejí odpovědnost za svá rozhodnutí. A to je špatně. Začala jsem psát i knihu s názvem Život je poslání. Bude mít 33 kapitol, vyjadřuji se v ní k tématům příroda, rodina, Bůh, láska a vždy tam ukazuji příměry, jsou tam zasazeny prožitky a vysvětlení, co, jak a proč se nejspíš děje. Chtěla bych, aby kniha dokázala každého pohladit, aby byla jako mateřská náruč, ukázala cestu a pomohla druhým. Nehodnotí, ale dává návod, jak s čím pracovat. Aby čtenáři pochopili, že život každého z nás je poslání a je důležité, aby ho skutečně žili, že pak budou šťastní.
Děkujeme za rozhovor. (zem)
Kontakt: www.lunaisis.cz

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2150029
DnesDnes320
VčeraVčera521
Tento týdenTento týden4297
Tento měsícTento měsíc17844

Partnerské weby