Velikonoční týden roku 1972 je v plném proudu a pro žáky ze školy v americkém Oaklandu nastává jen další den plný nudných studijních

 povinností. To se však změní ve chvíli, kdy třídní učitel pátého ročníku, reverend Antony Burrus, během výkladu matematických rovnic ztuhne při pohledu na jednu ze svých nadaných žaček. Desetiletá, vždy pečlivě upravená Cloretta Robertson sedí v lavici a z čela jí stékají proudy krve.
„Jako kdyby měla na hlavě trnovou korunu,“ popisuje v ohromení učitel. Cloretta se však jen smířlivě usmívá. Stejně jako u desítek dalších lidí se u ní objevují krvavé rány na dlaních, kotnících, boku a čele. Zatímco z ní prýští proudy krve, ona sama se tváří jako v sedmém nebi.
Proč by utrpení na kříži měla s Kristem sdílet zrovna malá Cloretta, zaráží téměř každého. Nejenže dívka není běloška, jak bývá u stigmat základním pravidlem, Cloretta není dokonce ani oficiálně katoličkou.
Z dlaní jí tryská krev v proudech
Její rodiče mají ale jasno a děvčátko očividně také – o tom, že se jedná o stigmata, nemají pochyb. Přestože Cloretta není členem žádné církve, už odmalička je silně věřící. Každý večer se před spaním pilně modlí, nečte nic jiného než bibli nebo knihy s náboženskou tematikou. Od svých kamarádek se liší tím, že raději tráví čas sama v kostele než mezi svými vrstevníky. Občas má prý Cloretta dokonce pocit, že slyší odpovědi na své modlitby. Co se týče události ve třídě, není to zdaleka poprvé, kdy Cloretta krvácí. Například o dva týdny dříve se jí objevují rány na rukou. Reverend Burrus popisuje, jak dívce tryská z dlaní krev v proudech. Vyděšený ji bere do kanceláře ředitele školy. „Ředitel byl naprosto ohromený. Zavolal matce a ta ji odvedla k lékaři,“ vypráví Burrus.
Lepší než pouťová atrakce
Krvácení se u dívky objevuje v pravidelných intervalech a za chvíli už nikomu v Clorettině blízkosti nepřijde zvláštní, že z ní čas od času prýští krev. Stigmata se zjevují vždy bez jakéhokoli varování. V takové chvíli Cloretta přijde za svým učitelem a klidně mu oznámí, že opět krvácí. „Šli jsme pak spolu do kabinetu, kde jsme se modlili,“ popisuje situaci Burrus. „Někdy také chodila a ukazovala rány strnulým dětem.“
Věda zahnaná do kouta
Cloretta samozřejmě prochází celou řadou moderních vyšetření. Zdá se však, že na údajná náboženská znamení je i současná věda krátká. Nejprve jí vždy doktor krvavé rány omyje, ale když nemůže najít místo, odkud krev vlastně teče, pošle ji zase domů.
Až doktorka Loretta Early, dětská lékařka v oaklandském zdravotním středisku, se pokouší dostat dál. Dělá rozbor dívčiny krve, podle které zjišťuje, že krev Cloretty a tekutina, která jí vytéká z dlaní, jsou zcela identické. Volá tedy na pomoc Josepha Lifschutze, psychiatra z americké univerzity v kalifornském Berkeley, ale úspěšní nejsou ani společně. Jediné, na čem se dokážou shodnout, je možnost, že Cloretta trpí takzvanou psychogenní purpurou – onemocněním, které se projevuje zvýšenou křehkostí cév a jež je v jejím případě vyvoláno psychicky. Krvavé rány si tak díky své víře Cloretta údajně vsugerovává sama.
Vyvolený kostel, spokojený pastor
Jenže v průběhu dalších let stigmata u mladé dívky nemizí a Cloretta s postupem času začíná být dokonce přesvědčena o tom, že může silou vůle u jiných lidí vyléčit lehčí úrazy nebo třeba astma. Proč se stigmata ukazují právě na ní, není nikdy vysvětleno. Podle místního pastora Hestera jde o velký zázrak: „Náš kostel byl zvolen stánkem božského úkazu. Musíme ho proto pěstovat a být hodní. Kristovy rány se zjevily na naší Clorettě.“
(nag)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2278464
DnesDnes313
VčeraVčera687
Tento týdenTento týden2919
Tento měsícTento měsíc10713

Partnerské weby