Ve Dvorní klenotnici vídeňského zámku Hofburg je jako součást někdejších říšských korunovačních klenotů uchováváno tzv. Svaté kopí, snad nejcennější křesťanská relikvie.
Už dávno se nejedná o celou zbraň, ale pouze o železnou čepel dlouhou asi 50 centimetrů a širokou necelých osm centimetrů. Na první pohled je vidět, že čepel se kdysi zlomila a obě části byly proto znovu spojeny stříbrnými drátky a místo zlomu zakryl zlatý plech.
Údajně byl tímto kopím probodnut bok Ježíše Krista, když visel na kříži. Evangelium sv. Jana výslovně uvádí: „Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda…“
Longin nebo Gaius Cassius?
Křesťanská tradice zná i jméno legionáře, který měl kopí používat. Prý se jmenoval Longin či Longinus. Podle legend měl v římské legii hodnost setníka, velel tedy stovce vojáků. Jeho jméno je však víc než podezřelé. Řeckým slovem „longche“ se totiž označovalo dlouhé kopí, které používali legionáři. Naštěstí máme další prameny, které znají věrohodnější jméno onoho setníka. Jmenoval se prý Gaius Cassius a velel vojákům, kteří měli na starosti ukřižování Ježíše a jakýchsi dvou lotrů, kteří byli popraveni zároveň s ním.
Legenda vycházející z apokryfního Nikodémova evangelia, nazývaného také Akta Pilátova, uvádí, že setník Gaius Cassius trpěl oční vadou a pomalu ztrácel zrak. Když ale bodl svým kopím do Kristova těla, vystříkla mu do nemocných očí krev a voda a ty se rázem uzdravily.
Legionář zázračně prohlédl, a to doslova i duchovně. Uvěřil v jednoho boha, litoval svých předchozích skutků a okamžitě požádal o propuštění z legie. Poté vyhledal Ježíšovy stoupence a nechal se od nich poučit o jeho učení. Osudy jeho kopí, kterému se začalo říkat kopí sv. Longina, či Svaté kopí nebo také Kopí osudu, podivuhodně pokračovaly.
V rukách římských císařů
Přímo zázračně se pak objevilo v rukách císaře Karla Velikého. Kronikář Eginhard o něm v Annales Francorum čili Franských letopisech píše, že „založil dynastii na vlastnictví Svatého kopí a jeho moci ovládat osud“. Podle Eginharda bral Karel Veliký kopí sv. Longina s sebou na všech svých sedmačtyřiceti válečných taženích, aby mu pojistilo vítězství. „Po celý život měl císař svůj zamilovaný talisman na dosah ruky, a to ať už bděl či spal,“ tvrdí letopisec. „Když se však vracel ze svého posledního vítězného tažení a kopí mu náhodně vypadlo z ruky, jeho poddaní v tom oprávněně vytušili předzvěst tragédie a blížící se smrti.“ Stačil se ještě vrátit do Cách, ale zde 28. ledna 814 zemřel. Budoucí císař Ota I. Veliký, obnovitel Svaté říše římské, údajně získal kopí sv. Longina v roce 936 při korunovaci římským králem v Cáchách. S jeho zázračnou pomocí rozhodl bitvu, kterou svedl v roce 955 s maďarskými nájezdníky na řece Lechu v Bavorsku.
Jedním z dalších držitelů Svatého kopí byl císař Fridrich I. Barbarossa. Vzal si ho s sebou, když ještě ve svých sedmašedesáti letech vytáhl na křížovou výpravu. Při tažení k Jeruzalému se chtěl v horkém letním dni vykoupat v řece Salef v dnešním Turecku. Svaté kopí přitom neopatrně zanechal na břehu, a to ho prý stálo život.
Kopí sv. Longina se poté zřejmě stalo součástí říšských korunovačních klenotů a jako takové je získal i Karel IV. Nechal pro ně, stejně jako pro ostatní říšské klenoty a svaté ostatky, zbudovat nedaleko Prahy hrad Karlštejn, který se zcela odlišoval od všech ostatních hradních staveb té doby.
Karlův syn Zikmund Lucemburský nechal za husitských válek říšské korunovační klenoty tajně převézt do Norimberku. Tady byly uloženy v kostele při špitále sv. Ducha až do napoleonských válek.
Zachránili ho Američané
Před postupujícím francouzským císařem Napoleonem je však norimberští radní raději svěřili do ochrany Habsburkům, kterým vlastně po právu náležely. Císař František I. se říšských klenotů včetně Longinova kopí ochotně ujal a dal je v roce 1806 uložit do vídeňské Dvorní klenotnice. Ještě jednou se Svaté kopí vydalo na cestu, a to v roce 1938. Německý vůdce Adolf Hitler ho poté, co zabral Rakousko, nechal odvézt zpátky do Norimberku, kde z něho hodlal udělat posvátnou relikvii nacistického režimu. Ve své pověrčivosti se prý domníval, že mu kopí sv. Longina zajistí světovládu. Nakonec však spáchal sebevraždu právě ve chvíli, kdy američtí vojáci objevili v Norimberku vchod do podzemního krytu, kde bylo Svaté kopí uschováno. Přes tvrzení některých senzacechtivých autorů si však Američané tuto relikvii neponechali, ale v pořádku ji vrátili zpátky do Vídně, kde se nachází dodnes.
V roce 2003 údajné kopí sv. Longina zkoumali vědci a zjistili, že ve skutečnosti bylo vyrobeno zhruba v 8. století. Zlatá pochva spojující čepel pochází dokonce až ze 14. století. Mnohem starší je však údajný hřeb z ukřižování. Ten se totiž délkou i tvarem shoduje se hřeby, které používali Římané v 1. století našeho letopočtu.
Text: Jan Bauer
Foto: (archiv autora)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2128439
DnesDnes621
VčeraVčera851
Tento týdenTento týden3226
Tento měsícTento měsíc21932

Partnerské weby