Už je to bezmála sto let, co v oblasti Mazurských jezer v Polsku začali hledat zlato ruského generála Samsonova. Koncem roku 1920 houbaři a lovci z polského městečka Velbarku (bývalý východopruský Willenberg) nacházeli zlaté mince carského ražení a také vyznamenání a podobné vojenské cennosti.
Všechno leželo na malém prostranství. A ještě na „zlaté“ planině ve staré jámě skryté před očima hustým šípkovím. Tam objevili doběla vysušenou lebku koně a pod ní lidskou kostru. Místní znalec prohlásil, že je to klíč k zakletému pokladu. Zanedlouho se zvěsti o nálezu roznesly po celém kraji. Příští rok v létě přijel s francouzským vízem nějaký důležitý ruský emigrant. Doprovázeli ho silní mladí muži. Dva týdny něco hledali v lese. Jednou se vrátili brzy, zachmuření a rozzlobení. Druhý den odjeli. Vyvolali v okolí další vlnu dohadů. Začalo se mluvit o zmizelé armádní pokladně ruského generála Samsonova.
Ruské impérium vstoupilo do 1. světové války 1. srpna 1914. Ještě neskončila mobilizace, a už na žádost spojenců - Francouzů - nasadil car dvě armády Severozápadní fronty do boje. Němci nejprve ustupovali, pak se objevili tam, kde je nikdo nečekal. Vojska generála Samsonova byla rozdrcena. Vojáci v panice utíkali bažinami kolem Mazurských jezer. Samsonov sám se snažil zachránit to, co ještě zbylo. Brzy museli automobil vyměnit za tělegu, na niž navršili veškerý štábní materiál včetně armádní pokladny. Nakonec se zbytek vojáků probil z obklíčení. Generál se zastřelil.
Další tvrzení se rozcházejí, každý říkal něco jiného, dokonce ani nemohli určit místo, kde generála pochovali. Ani nevěděli, kam se ztratila armádní pokladna se žoldem vojáků a připravenými vyznamenáními.
V roce 1964 před oslavami 50. výročí záhuby ruské armády lesáci doslova pročesali za pomoci minohledaček a další techniky celé bojiště. Bohužel, senzace se nekonala. Jen asi dvacet carských mincí našli na pískách Mazurských jezer, daleko od místa bojů.
Snad pomohou objasnit záhadu geologové?
Zdánlivě monolitní žulové skály jsou protkány kanálky, které hloubí podzemní vody po staletí. Jejich tvar připomíná celé klubko nití. Přitom uvnitř masivu takových klubek může být mnoho. Někdy voda vytéká z jednoho kanálu, jindy ze druhého a ten prvý zůstane dlouho úzkým hrdlem a vše cestou bere s sebou.
Jestliže se vody takto chovají v horských masivech, jak snadné to je v písku nebo bažinatých půdách. Možná právě podzemní vody sebraly pokladnu, rozbily její stěny a vzaly mince a ocenění s sebou a postupně je roznesly po celé ploše bažin. A určitou část odnesly až k Mazurským jezerům.
(ksa)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1920197
DnesDnes517
VčeraVčera807
Tento týdenTento týden517
Tento měsícTento měsíc16537

Partnerské weby