Od Mrtvého moře až k Arabskému zálivu se v dnešním Jordánsku táhne rozlehlé údolí sevřené skalami, jež hrají všemi odstíny žluté, přes fialovou a červenou a konče oranžovou barvou. A zde se nachází úchvatné skalní město Petra (v řečtině skála), ve kterém lze najít nespočet staveb domorodé, egyptské, řecké i římské architektury.
Vše začalo roku 312 př. n. l., kdy se v údolí usadil nomádský kmen Nabatejců, jenž v několika dalších staletích postupně vytesal v nehostinné, ale dobře skryté krajině centrum své obchodní říše. Petra ležela na křižovatce obchodních stezek s Arábií, Damaškem, Egyptem a Středomořím. Do města přijížděly kupecké karavany obchodující především s kořením, ale i s dalším zbožím.
Do Petry bylo možné vstoupit přes náhorní plošinu na severu, přes jižní planinu nebo z východu, kde se mezi pískovcovými masivy vine úzká soutěska Sík. Ta je místy široká pouhé tři až čtyři metry, ale vždy tak, aby tudy projel vůz s nákladem. Každopádně všechny vstupy byly pro nezasvěcené tak skryté, že je bez průvodce nebylo možné nalézt. A to i přes to, že v době svého největšího rozkvětu, tedy kolem prvního století našeho letopočtu, v Petře žilo až 30 tisíc lidí.
Soumrak města přinesla lodní doprava
V roce 106 př. n. l. se Petra stala součástí římské provincie Arábie, ale město i nadále prosperovalo. Navíc je římští stavitelé obohatili o vítězný oblouk klenoucí se nad soutěskou, skalními hrobkami a amfiteátrem. Ve 4. století n. l. byla jedna z největších hrobek přebudována na kostel a Petra se stala sídlem byzantského biskupa. Roku 551 n. l. město zasáhlo ničivé zemětřesení a spousta nádherných hrobek byla zničena.
V 7. století n. l. byl islám na vzestupu a rozvíjela se lodní doprava, a tak Petra začala ztrácet na významu a její sláva pomalu upadala. V 11. století si sice křižáci nedaleko postavili hrad, přesto Petra upadla do úplného zapomnění.
Lest švýcarského cestovatele
Petru znovuobjevil roku 1812 švýcarský badatel a cestovatel Johann Ludwig Burckhardt, který cestoval ze Sýrie do Egypta v přestrojení za Araba. Přesvědčil beduíny, aby jej do města dovedli, neboť chce obětovat kozu u hrobky proroka Árona. A tak se dostal až k úchvatné a asi nejznámější stavbě - pokladnici Al-Chaznech (ta se objevila například ve filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava), kterou se mu tajně podařilo namalovat. Systematické práce na nalezišti však začaly až ve 20. století minulého století. Podle archeologů je navzdory více než sto let trvajícím vykopávkám prozkoumáno pouhé jedno procento tohoto úžasného skalního města.
Text a foto: (luv)

DODATEK
- Město původně vzniklo jako pohřebiště v dokonale krytém místě, kde setkávají tři údolí (Vádí al-Araba).
- Původ Nabatejců je dodnes nejasný. Předpokládá se, že to byli kočovní nomádi, kteří obývali severozápadní a severní Arábii a postupem času se začali usídlovat v této oblasti. Byli to velmi schopní obchodníci a také se živili jako průvodci karavan.
- Al-Chaznech (pokladnice) se nachází po východu ze soutěsky Sík. Pokladnice měla původně sloužit jako hrobka nabatejského krále Arety III. Podle legendy umístil jeden z egyptských faraonů poklad do urny uprostřed horního patra. Někteří z místních lidí této pověsti uvěřili a ve snaze poklad získat do urny stříleli nebo na ni házeli oštěpy. Proto je dnes původně hladký povrch zvrásněn otvory po kulkách. Na výšku stavba měří 43 metrů a na šířku přibližně 30 metrů.
- Od roku 1985 je zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2128463
DnesDnes645
VčeraVčera851
Tento týdenTento týden3250
Tento měsícTento měsíc21956

Partnerské weby