V zemi vycházejícího slunce není neobvyklé, avšak ani zcela běžné, mít mezi předky boha. Tedy osobu prohlášenou za boha, protože hrála důležitou roli v japonské historii. Jelikož tito bohové byli za svého života skuteční a obyčejní lidé, mají i svá příjmení. Pokud se jedná o významnějšího boha, má vlastní svatyni, o niž se vybraný muž z rodiny stará a vítá v ní věřící. Rodina si tedy musí být vědoma božských předků. Zajímá vás, jak se takovým potomkům bohů žije? Moe Sugawara, která se narodila do jedné z takových rodin, týdeníku Spirit poskytla rozhovor. Sedmnáctiletá Moe je potomkem významného boha učení a inteligence. Mičizane Sugawara žil od poloviny devátého století do začátku desátého. Také je znám jako Kanke. Byl básníkem, politikem a velmi vzdělaným člověkem.
Jaké to vlastně je mít v rodině boha? Je to v Japonsku běžné?
Slovo bůh je v Japonsku mnohem širšího významu než třeba v křesťanské církvi. V šintoismu je bohů hodně. Takoví rodinní bohové se nedají považovat za významné vedle těch hlavních, jako je například Amaterasu, která byla považována za předka císařské rodiny. Necítím se nijak zvláštně, lidé to na mně nepoznají. Upřímně, v blízkém rodinném kruhu si z toho děláme trochu legraci, nejsme totiž přímo věřící. Chodíme do chrámů a svatyň a určitě slavíme náboženské svátky, ale nebereme to tak vážně. Spousta Japonců je dnes taková.
Mohla bys nám prozradit něco více o Mičizanem?
On svým povoláním pokračoval v rodinné tradici. Po svých předcích měl dědičný titul „Ason“, což je zjednodušeně řečeno bývalý titul pro vzdělance císařského dvora. Napsal hodně básní Haiku, a nějakou část svého života žil v Číně. Studoval na vysoké škole svého otce a stal se císařským rádcem, hlavně ministrem války. Časem nebyl jen ministrem, ale i guvernérem provincie Sanuki. Ve svém životě nabyl ještě několika titulů včetně nejvyššího možného titulu za vzdělanost. Pomáhal císaři Udovi, kvůli němu se vrátil zpět do Kyota. Když císař Uda abdikoval, přišel Mičizane kvůli rivalovi o svůj šlechtický titul a nakonec zemřel v Dazaifu, kam za ním prý před smrtí přiletěl jeho oblíbený švestkový strom. Po jeho skromném pohřbu zemřel nový císař Sajgo na mor, do velké haly císařského paláce prý několikrát udeřil blesk a město postihl několikatýdenní déšť, který ho zaplavil. Prý to na město seslal můj předek Mičizane ze vzteku. Proto na jeho počest postavili svatyni Kitano-Tenmangu a obnovili jeho titul. O asi 70 let později byl „povýšen“ na boha a bylo mu zasvěceno mnoho svatyň.
Která z nich je nejdůležitější?
Nejdůležitější je Dazaifu-Tenmangu. Právě tady se nachází i ta pověstná švestka. Roste jich tam asi šest tisíc. Také tam najdete Mičizanovo muzeum, ve kterém se prodává hodně talismanů pro štěstí. Ta svatyně se mi líbí. Když vcházíte, musíte přejít můstek přes rybník vytvarovaný jako znak kandži - pro srdce.
Učili jste se o tvém předkovi někdy ve škole? Jaké to bylo pro tebe?
Učili jsme se o něm. Byla jsem ráda, ale nemusela jsem o něm mluvit nebo něco vysvětlovat. Jak už jsem řekla, v Japonsku se to lidem nezdá zvláštní.
Robin Braun
(autor je žákem Základní školy ve Velkém Březně)
Foto: archiv autora

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2128307
DnesDnes489
VčeraVčera851
Tento týdenTento týden3094
Tento měsícTento měsíc21800

Partnerské weby