V severních krajích masopustní veselí nemuselo být příliš provázeno bujným hýřením mládeže a už vůbec ne dospělých. Ještě v 19. století chudoba a drsné podnebí neumožňovaly provozovat divoké rozvernosti. Zato v kraji, kde už dávno nebyl sníh a lidé chodili lehčeji oblékaní, řádění nabývalo bujarosti. V habsburské říši, která zasahovala i do Horní Lužice, se dochovávaly zvyky v mnoha krajích velice podobné. Kraj mezi Zhořelcem, Budyšínem a Žitavou obývali jak katolíci, tak evangelíci a příslušníci Jednoty bratrské. Zvyklosti a masopustní reje ať v českých krajích, či v krajině lužické Panny Marie, se příliš neodlišovaly. Předkové, jak se dochovalo v ústním podání, ale i v písemných dokumentech a krásné literatuře obou slovanských národů, měli i za těžkých podmínek života smysl pro jemnou a rafinézní erotiku.
Zvyky s erotickým podtextem
Katolická církev sice na většině území sexualitu zahalovala do tajemna, i když to nemusí být tak docela pravda, protože před svatbami uděloval farář manželům rady do života a padla-li otázka lásky mimo plození dětí, byla po ruce bible, kterážto pravila, že žena se má podvoliti muži v jeho potřebách. Basta fidli a bylo to. Chlapi si s tím starosti nikdy nedělali. Ale masopustní veselí, svatby, vynášení Morény a další zvyky dávaly dostatek inspirace pro intimní život a erotické projevy. Ovšem sexualita provozována jakkoli veřejně byla odsouzena, často i trestem smrti či vyhnáním ze země. Plození dětí a soužití manželů podléhalo důrazné kontrole jak sousedů, tak vrchnosti. Masopust byl obdobím, kdy bylo dostatek příležitostí i pro skupinové hrátky či erotické projevy alespoň částečně veřejné. Kolektivní erotické hry bývaly velmi oblíbené a mládež je provozovala již ve vyšší třídě na konci školní docházky.
Populární mrkanda či štokrlová
Jemnou masopustní erotickou hrou byla „mrkanda“. Při taneční zábavě se dívky posadily v kruhu na židle, za nimi pak bez jakéhokoli pořadí mládenci, přičemž jedna židle byla volná s mládencem. Ten si volil některou hlídanou dívku, byla-li její reakce rychlá a pro dívku mládenec vábivý, pak skočila k němu na židli a dala mu pusu. Tím už nebyla volná a k tanci si mládenec, kterému utekla, musel hledat jinou dívku. Hra nemusela vždy skončit přátelsky. Pokud tanečnice připadla sokovi, mohl divočejší mladík vytáhnout i nůž. Vedle tanečních kreací byla i hudební hra „štokrlová“ oblíbená v mnohých rakousko-uherskoříšských krajinách obývaných Lužickými Slovany. Název pocházel z německého Stockerl - stolička. Za hudby pochodovaly dvojice dívek a chlapců v kruhu okolo štokrlat. O jedno štokrle bylo méně než párů, a když hudba smluveným znamením, obvykle úderem na buben, přestala hrát, usedal pár na nejbližší štokrle. Dva, kteří zůstali stát, museli z kola ven. Povinností hocha bylo za vypadnutí z kola zakoupit partnerce štamprličku. Poté hospodský odebral další židli a hra pokračovala. Nakonec zůstal jeden pár, který byl chasou společně na štokrle zvedán a nesen za potlesku a vychvalování šikovnosti tanečníků.
Vykutálené tanečky
Když se zábava rozjížděla, muzikanti pro větší rozproudění krve vyhlašovali tanec „šátečkový“. To si dívky šátkem zavazovaly oči a čekaly, až si pro ně některý mládenec přijde. Tančil se celý kousek v šátku a na závěr byl povolen před sundáním polibek, ale to už asi každá věděla, s kým tančí. Uprostřed noci býval tanec „střevíčkový“. Dívky zuly jeden střevíc, odložily ho na hromadu před muzikanty při zhasnutém světle a postavily se do řady uprostřed sálu. Rozsvítilo se a mládenci se vrhli ke střevíčkům za vyhrávání hudby. Když střevíc pasoval k tomu druhému, pak s políbením nártu na dívčí nožku střevíček nazuli a často s dívkou tančili až do konce zábavy, nebo také mizeli do tmy. Ještě pozdějším nočním tanečkem býval „kořaličkový“. Sálem při pomalém tanečku procházel hospodský a nabízel tanečníkům štamprličku. Ženám se obyčejně kupovala zelená, těm starším, aby omládly, a sladká mladším, aby byly povolnější. Tanečník platil hospodskému a tanečnice polibkem partnerovi. Že takové rafinézní erotické hrátky pokračovaly i po skončení zábavy pod peřinou, nebylo pochyb. Zvláštní zábavou byla hra s muzikanty. Tanečníci zazpívali písničku a muzikanti ji museli zahrát v různé pozici. Nejoblíbenější byla hra „počapačky“. To hudebníci hráli melodii v dřepu a také mládež pak musela tančit v dřepu. Tančilo se třeba také „poklekačku“, tedy vkleče. Měli-li hrát muzikanti „poležačku“, to už se tančit nedalo, ale muzikanti dokázali hrát, a zvláště měli-li upito.
Po veselí doba půstu
Po třídenním flámu ve Škaredou středu ráno přicházeli smrtelníci pro popelec do kostela. Bohoslužba začínala modlitbou, potom zpěvem postních písní, předčítáním evangelia, svatým přijímáním a nakonec ministranti přidrželi panu faráři misku, aby své ovečky pomazal popelem (z loňských spálených a posvěcených kočiček) na čele se slovy: „Pomni člověče, že prach jsi a v prach se zase obrátíš.“ Se znamením kříže pak lidé chodili celý den, aby si připomínali začátek doby postu. Od té chvíle se předpokládalo, že do Veliké noci nebudou žádné svatby ani tancovačky.
Milan Turek

DODATEK
Masopust (na Moravě fašank nebo fašinek) byla doba od Tří králů do Popeleční středy. Nejznámější a zároveň nejveselejší jsou poslední dny masopustu, spojené s radovánkami a hodováním. Masopustní tradice spojená s průvody maskovaných lidí byla jakýmsi klínem mezi Vánocemi a Velikonocemi. O masopustních radovánkách se u nás dochovaly písemné zprávy již ze 13. století. Naši dávní předkové si na bujaré masopustní veselí velmi potrpěli, což bývalo církvi trnem v oku. Tehdy ovšem býval masopust hlučnější a rozpustilejší. Veselil se bohatý i chudý, pán i sluha, mistr i tovaryš. Každý jedl masopustní šišky a koblížky, vesele popíjel, zpíval a tančil při hudbě pištců a hudců. Vždyť i čeští králové v tu dobu strojili nákladné masopustní kvasy, na kterých hodovali se všemi pozvanými.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2164029
DnesDnes406
VčeraVčera525
Tento týdenTento týden4272
Tento měsícTento měsíc10205

Partnerské weby