V době druhé světové války (od roku 1939 až 1945) sloužil hrad Colditz jako zajatecký tábor pro důstojníky aliance se ztíženým statusem (například pokus o útěk, prominentní osobnosti nebo německy nepřátelské jednání). Vedení Wehrmachtu se domnívalo, že hrad stojící na vysoké skále nad řekou Muldou je ideálním místem pro vězení s nejvyšší ostrahou.
Ve vnějším nádvoří bylo německé velitelství, zajatci žili v zadním nádvoří v budově s dřívějšími knížecími pokoji. Na vnějších plochých terasách s ostnatým drátem, které obklopovaly budovy zajatců, stály ozbrojené stráže. Ačkoliv u místních obyvatel byl hrad stále nazýván Colditz, bylo jeho úřední německé označení Oflag IV C. Dokumenty zajatců dokládají, že pro ně byl název nejasný. Někteří věřili, že se jedná o tábor Stalag 4. Jednalo se o jediný německý válečný zajatecký tábor, kde bylo více stráží než vězňů.
Prvních 140 polských důstojníků sem bylo internováno v říjnu 1940. O dva týdny později dorazili Donald Middleton, Keith Milne a Howard D. Wardle, jako první britští zajatci. Dne 7. listopadu 1940 přibylo dalších šest britských důstojníků RAF, po nich následovali brzy další britští a později belgičtí důstojníci. O Vánocích 1940 bylo 60 polských, 12 belgických, 50 francouzských a 30 britských důstojníků chyceno se svými spojkami při pokusu o útěk. V červenci 1941 sem bylo přivezeno 68 nizozemských důstojníků, členů nizozemské Východoindické armády. Díky podobnosti s německými uniformami byla část uniforem použita k úniku.
Přesun generality a vojenských legend
V únoru 1941 přibylo 200 francouzských důstojníků, kteří požadovali, aby francouzští židovští důstojníci nebyli odloučeni. Velitel tábora souhlasil, pouze je přesunul do půdních prostor. Koncem července 1941 bylo na hradě hlídáno více než 500 důstojníků: 250 Francouzů, 150 Poláků, 50 Britů a vojáků z Commonwealthu, 2 Jugoslávci a 68 Nizozemců.
V květnu 1943 rozhodlo vrchní velení Wehrmachtu, že Colditz bude táborem pouze pro Američany a Brity. V červnu byli odvezeni Nizozemci, po 12. červenci 1943 následovali Poláci, Belgičané a Francouzi. Dne 23. srpna 1944 byl internován první Američan, devětačtyřicetiletý nejstarší americký parašutista, plukovník Florimund Duke, stejně tak i kapitán Guy Nunn a Alfred Suarez. Jednalo se o spolupracovníky tajné služby, jejichž úkolem byl seskok padákem v Maďarsku a zabránění spolupráce mezi Maďarskem a Německem.
Na začátku zimy 1944 pobývalo v táboře 254 vězňů. Devatenáctého ledna 1945 sem byl z pevnosti Königstein převezen francouzský generálporučík Jean Adolphe Louis Robert Flavigny, generálmajor Louis Leon Marie Andre Buisson, generálmajor Arsine Marie Paul Vauthier, brigádní generál Albert Josef Daine a brigádní generál René Jacques Mortemart de Boisse. Převezení generality z Königsteinu mělo zakrýt zavraždění generálmajora Gustave Marie Maurice Mesny, který byl zastřelen údajně na útěku. V únoru byl do Colditzu umístěn polský generál Tadeusz Bor-Komorowski, velitel Armie Krajowej, se svým doprovodem. Také plukovník Antoni Crusciel, velitel varšavského povstání v roce 1944, patřil mezi zajaté vysoké polské důstojníky.
Originální pokusy o útěk námětem knih
V březnu 1945 bylo přivezeno 1 200 francouzských zajatců, 600 dalších bylo internováno ve městě Colditz. Vězňové podnikali řadu pokusů o útěk, celkem jich mělo být 300. Po válce bylo o tom publikováno několik knih, které tak přispěly k mezinárodní „popularitě“ hradu. Jeden z nejnamáhavějších pokusů trval devět měsíců, kdy zajatci kopali tunel od zvonice k východnímu parkánu. Jeho skrytý vchod byl po celé týdny hledán Wehrmachtem, neboť slyšeli hluk kopání. Jen tři týdny před dokončením tunelu byl vstup přece jen objeven.
V roce 1945 plánovali zajatci únik ve větroni, jenž byl stavěn v tajné skrýši, skrytý za falešnou stěnou půdy a měl startovat ze střechy zámecké kaple. Pouze asi třiceti důstojníkům se však útěk zdařil, mezi jinými to byl Brit Pat Reid a francouzský generál Alain Le Ray.
Nemocnice později nahradila vězení
Životní podmínky spojeneckých důstojníků na hradě byly podle úmluv příznivé. Z let 1941 - 45 pocházejí obrazy namalované britským důstojníkem Williamem Faithful Andersonem, vystavené v hradním muzeu. Američtí vojáci osvobodili zajatce z hradu Colditz 15. dubna 1945. V letech 1945 - 46 zde fungoval internační tábor pro odsunuté statkáře a jejich rodiny. Mezi roky 1946 - 1996 byla v interiérech hradu opět zřízena nemocnice. Nacházelo se tu krční, nosní, ušní a oční oddělení, interna, operační sály a ošetřovna s přibližně 400 lůžky pro pacienty.
Roku 1996 byla založena Společnost hradu Colditz, ale část prostor byla dále používána jako muzeum města Colditz. V roce 1997 byla zahájena rekonstrukce zadního hradního nádvoří, v průběhu prací byly odkryty cenné historické předměty, mezi jinými dřevěný strop z přelomu 15. a 16. století, zbytky zlacených kožených tapet bývalého loveckého pokoje Augusta I.
Text a foto: Petr Šafránek

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2200626
DnesDnes300
VčeraVčera562
Tento týdenTento týden300
Tento měsícTento měsíc10376

Partnerské weby