Dnes se podíváme tam, kde se lidé odpradávna cítí velmi dobře. Nejen proto, že směřujeme do lesa - i když vědci už dávno potvrdili, že zelená barva uklidňuje. Prastarý Oldřichův dub, schovaný ve zbytku loveckého pohraničního revíru Přemyslovců v severočeské Peruci, je i svým okolím totiž proslulý svou poztivní energií.
„Nejvíce jí je diagnostikováno na spojnici mezi Oldřichovým dubem a místem, kde dříve stál strom jeho milenky a budoucí ženy Boženy,“ potvrdil psychotronik Marcel Tichý. Zdejší „oázu“ pozitivní síly podle něj vyhledávají hlavně lidé trpící úzkostlivými duševními stavy a dalšími nervovými poruchami. Mnozí z nich ovšem jen intuitivně. „Mezi lidmi stále, bohužel, přetrvává víra, že věřit v existenci něčeho lze jen u toho, na co si mohu sáhnout. Nikdo přitom nepochybuje o existenci rádiových vln, díky kterým se každý může dovolat ze svého mobilu kdekoli na světě, ačkoli je nikdo nemůže vidět. Naopak - o zlu a smrti vycházející ze země třeba ve formě radonu se normálně učí ve školách a píše v médiích,“ říká Tichý.
Také podle hledače přírodních energií Petra Brzobohatého lze u dubu zažít nevšední pocit spojení člověka s přírodou, s její vnitřní energií. „Dub je k lidem vstřícný a vlídný, jako by věděl mnohem více, než si i v té největší fantazii dokážeme představit,“ říká Brzobohatý a pokračuje: „V okamžiku, kdy jsem to nejméně čekal, mi otevřel srdce, vlezl dovnitř a bylo slyšet jen: Jednota je láska, láska je jednota. Platilo to tenkrát, platí to i dodnes, ale my to nějak pořád nechceme vidět a slyšet,“ říká poutník a hledač. „Tohle místo vás rádo přijme, ale všechny nevraživosti je třeba nechat doma. Respektujte místní strážce a nebojte se moudrému starému dubu otevřít celé své srdce,“ radí Brzobohatý.
Strom chráněný celým světem
Podle více než 1 000 let staré české legendy, zmiňované už v Dalimilově kronice, se právě pod tehdy už zdatným dubem letním uprostřed tradiční honitby Přemyslovců v létě roku 1001 poprvé setkal kníže Oldřich s krásnou pradlenou Boženou, tehdy manželkou zdejšího sedláka Křesiny. Oldřich, také tehdy ženatý s Němkou Jutou, lovil poblíž místa starého pohanského obětiště boha hromů a blesků Peruna poté, co byl v rámci zuřícího bratrovražedného boje o trůn po jeho zesnulém otci knížeti Boleslavovi II. poslán do jakéhosi „vyhnanství“. Oba mladí lidé si hned padli do oka. Podle některých pramenů dal Oldřich Boženina manžela zavraždit, podle jiných mu za ženu dobře zaplatil, ale on se stejně právě na tomto místě později oběsil. Manželku, která mu nemohla dát dítě, odvrhl a znovu se oženil s Boženou. Z jejich vztahu pak vzešel slavný kníže Břetislav (asi 1002 - 1055), kterému se pro jeho válečné úspěchy (porazil německého císaře i Poláky, když dobyl jejich sídelní město Hvězdno, kde vyhlásil vůbec první český zákoník) a osobní statečnost říkalo Český Achilles.
Legendární strom o výšce přes 31 metrů a obvodu kmene u země skoro 10 metrů, který se ve výšce pěti metrů dělí do tří kosterních větví, najdeme spolu s Boženinou studánkou u lesní silnice ze Slavětína do Peruce. Ač stár více než 1 000 let, stojí dub díky lidské pomoci dodnes. Za svůj život přečkal nesčetné pohromy, řádění přírody i lidí. V rámci všeobecného zhroucení dobrých mravů po roce 1989 byl v letech 1993 - 95 dvakrát zapálen vandaly; pachatele policie samozřejmě nechytila. Oldřichův dub, jeden z nejstarších českých stromů, je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Patří také mezi prvních 10 dubů chráněných Evropskou unií.
Záhadná zjevení i v době elektřiny
Ovšem i v Peruci a jejím okolí se tu a tam podle důvěryhodných pramenů vyskytují démoni nebo strašidla. Například na místě bývalého pohanského obětiště v Makově dole (směrem z Peruce k Chrastínu) se občas zjevují čarodějnice, duchové, démoni a další noční běsy.
Podle experta na záhady a autora Magických putování Martina Stejskala se místo pozná podle rytiny pohanského bůžka Makala, vyryté do skály v místě zvaném U panáka. Kdysi tu navíc bylo malé jezírko, kolem kterého se zjevovala záhadná světla. Před několika staletími se v něm utopila manželka polského šlechtice Macaly, pána zdejšího panství. Ten byl ze smrti své milované chotě tak zdrcen, že nedlouho poté vjel i se svým koněm také do vod jezírka.
Ještě na konci 19. stol. se také kolem osady Radonice zjevovala podivně vrčící koňská hlava, která si s oblibou sedala opožděným poutníkům na ramena. Ti se jí zbavili až po rychlém úprku u prvních domů Peruce. Až do minulého století se na peruckém zámečku u brány do zahrady také objevoval přízrak rytíře v brnění s provazem a řetězem na krku. Když byl zámek nově vysvěcen, zjevení zmizelo, ale nahradil ho neobvykle velký had, kterého v těchto místech spatřilo nezávisle na sobě hned několik svědků. V kněžské zahradě v Telcích zase až do roku 1880, kdy byla spatřena naposledy, strašila ohnivá koza.
Text a foto: Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

2237477
DnesDnes582
VčeraVčera833
Tento týdenTento týden1415
Tento měsícTento měsíc13542

Partnerské weby