Dcery ohně a moře, Větrné ostrovy - tak se lidově říká Liparskému souostroví. Šest špiček obrovských mořských sopek, které se vynořily z hlubin Tyrhénského moře před 350 tisíci lety. Sedmá se k nim přidala o 150 tisíc let později - ostrov Stromboli. Název pochází z řeckého strongylé - okrouhlý, neboť sopka má pravidelný kónický tvar. Od nejstarších dob fungovala jako přírodní maják, který označuje severovýchodní okraj Liparských ostrovů. Maják proto, že z ní ve dne stoupají oblaka dýmu a v noci září výrony žhavé lávy. Buď jsou vystřelované do výšky, nebo stékají do moře po svahu Sciara del Fuoco - Ohnivá sjezdovka. Stromboli se nachází nejblíže kalábrijské pevnině, od mysu Capo Vaticano je ostrov vzdálen 57 km, takže sopka je za jasného počasí pozorovatelná z pevniny.
Vypíná se do výšky 926 m nad mořem, ale její základna leží až 2 100 metrů pod mořskou hladinou. Nejvyšší vrchol se jmenuje Vancori a je základním orientačním bodem pro pěší treky ke kráteru. Stromboli je stratovulkán, navrstvená sopka. Lávové proudy a pyroklastické nánosy během tisíciletí vytvářely její současnou podobu. Do roku 50 tisíc před Kristem vyrostla do výše 700 metrů. Celých pět tisíc let docházelo k deformaci severního svahu, který se nakonec zhroutil a vytvořil propadlinu ve tvaru podkovy. S érou našeho letopočtu zbývalo sopce dorůst nějakých 100 metrů do současné výše. Dala také jméno strombolskému typu vulkanické erupce. Protože sopka pravidelně uvolňuje svou energii, je považována za relativně bezpečný typ sopky. Patrně to byl jeden z důvodů, proč obyvatelé starověkých Pompejí ignorovali nebezpečí Vesuvu. Ti, kteří vůbec připustili, že Vesuv je sopka, měli za to, že případná erupce bude probíhat jako na Stromboli a nebezpečí tudíž nehrozí. Jenže stlačená obrovská energie v útrobách Vesuvu nakonec urazila jeho vrchol, který vyletěl do vzduchu jako špunt z láhve a s ním tuny plynů a žhavého popela. Erupce způsobila rozsáhlou katastrofu v celém Neapolském zálivu. Díky tomu, že Stromboli má otevřený jícen, energie v útrobách sopky je pravidelně odčerpávána a žádné větší nebezpečí v současné době nehrozí.
Ostrov nebyl nikdy moc osídlen, což je pochopitelné vzhledem k neustálé sopečné aktivitě. Nacházejí se tu dvě obce: městečko a přístav San Vincenzo a na opačné straně leží vesnička Ginostra. Původně se ostrované živili rybolovem a pěstováním vína, dnes žije Stromboli z turistického ruchu. Původní strach z erupcí sopky nahradil strach z jejich zániku a ztráty značné části příjmů. Pozorování úžasného ohnivého divadla zblízka je poutavou atrakcí ostrova. Výstupy ke kráterům probíhají před setměním pod dohledem průvodců. Ve výšce asi 250 metrů cestou ke kráteru je ve vysoké trávě polorozpadlý raně křesťanský hřbitov. Na jedné dřevěné ceduli je vyryto: „Vše, co se v našem životě přihodí, je jeho součástí. Respektujme to.“ Pohled z bezprostřední blízkosti na vystřelované žhavé bomby je nezapomenutelným zážitkem. Stejně tak z paluby lodi dole na moři pod Ohnivou sjezdovkou, kam láva padá, rozstřikuje se na všechny strany, syčí a praská. Tak těsná blízkost činné sopky v akci se dotkne samotné duše každého člověka, je to moment hlubokého uvědomění si energie mocných přírodních sil.
Ohnivá sjezdovka na severovýchodním úbočí sopky připomíná svahy Etny. Je to jediné místo, odkud stéká láva do moře. Při poslední největší erupci roku 2003 se nahoře vytvořilo pět kráterů a šestý se otevřel loni v létě přímo na úbočí sopky. Původně vedla ze San Vincenza přes Ohnivou sjezdovku stezka do vesničky Ginostra na jihozápadě ostrova. Už dávno je zničená lávou a do Ginostry je možné dostat se jedině lodí. Obec má jeden z nejmenších přístavů na světě, pouze asi 30 obydlí, není zde elektřina a dopravními prostředky jsou osel a mula. Přesto jsou některé domy pronajímány turistům, kteří si chtějí vyzkoušet život mimo civilizaci. Rovněž odtud vede jedna treková stezka nahoru ke kráterům.
Vedle kuželu sopky Stromboli se krčí v moři severovýchodním směrem nenápadný skalnatý ostrůvek Strombolicchio. Vypadá jako její nově narozený bratříček, ale opak je pravdou. Útes je starý dva miliony let, je tedy několikanásobně starší než Stromboli i všechny Liparské ostrovy! Dnes je ovšem pouhým torzem původní obrovské podmořské sopky, která chrlila do okolí tuny lávy. Při poslední megaerupci se sopka roztrhla a zůstal z ní magmatický komín, z nějž se ještě dlouho vylévala láva a formovala podmořský svět. Dnes je na něm maják navigující lodě připlouvající ke Stromboli.
V dobách Eolské civilizace se zde těžil obsidián - černé sopečné sklo, které vzniká při teplotách magmatu od 600 stupňů Celsia. Eolové z něj vyráběli nástroje a zbraně. S objevem bronzu tento obchod zanikl, ale na obsidián na Stromboli narazíte na každém kroku.
Jana Zapletalová, Lucia Račeková

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

2237428
DnesDnes533
VčeraVčera833
Tento týdenTento týden1366
Tento měsícTento měsíc13493

Partnerské weby