Na okraji národního parku Saské Švýcarsko, nad romantickým údolím Polenztal, se vypíná hrad Hohnstein. Hrad stojí na skalní terase, nad hlubokým údolím potoka Polenz, obehnaný z východní strany Medvědí zahradou. Ze všech stran propastí obklopený hrad je dnes přístupný přes stoupající cestu vedoucí od starého tržiště, kamenný most nad starým hradním příkopem a vnější bránu předhradí.
Na severu sousedilo panství Hohnstein, které tehdy zaujímalo téměř celé Saské Švýcarsko, s územím markraběte z Míšně. Hohnstein byl tedy hraniční pevností.
Loupeživí šlechtici
Nejstarší listinné dokumenty, pocházející z roku 1353, ukazují hrad jako sídlo českého šlechtického rodu Berků z Dubé, neboť zdejší území patřilo tehdy jako léno k české koruně. Šlechtický rod Berků byl až do 15. století mocensko-politickým protivníkem míšeňských Wettinů. Jednalo se o potomky významného rodu Ronovců, který patřil v Čechách k nejbohatším rodinám. Jeho představitelé vlastnili majetky v severních a východních Čechách, ale i v Kladsku a na Moravě. Většina Ronovců podporovala krále i vojensky a tím za to získávala majetky, tituly a důležité funkce království. Podle německých kronik vyhledávali často Berkové z Dubé spory a bitvy se svými sousedy, ke kterým patřil saský kníže a na hradě Stolpen sídlící biskup. Někteří Berkové se dokonce dali na loupežnou dráhu. Oba zmínění sousedé se proto pokoušeli získat území Berků pro sebe. V roce 1443 musel Hynek Berka z Dubé proti platbě 570 kop míšeňských grošů a výměnou panství Mühlberg nad Labem přenechat panství Hohnstein wettinskému Bedřichovi Dobromyslnému a vévodovi Vilémovi.
Obávané vězení
Kvůli nedobytnosti hrad koupili saští kurfiřté a poté sloužil jako správní a soudní úřad pro pět měst a 48 vesnic. Přes pány ze Schleinitzu byl předán Hohnstein roku 1524 Arnoštovi ze Schönbergu. Po několikanásobné výměně majitelů hrad ale získal zpět v roce 1543 wettinský vévoda Mořic Saský. V držení Wettinů zůstal hrad i v následujících stoletích. Ve stejnou dobu, když hrad téměř ztratil svůj obranný charakter, vznikl lovecký Dolní zámek pro kurfiřta a jeho urozené hosty. V průběhu 16. a 17. století byl Hohnstein často navštěvován dvorem saského kurfiřta kvůli honebnímu revíru v jeho okolí, ale současně sloužil i jako obávané státní vězení známé jako „…temná díra plná zápachu, výkalů a jedovaté havěti“, z něhož se mnoho obyvatel nevrátilo živých.
Tajná úniková cesta
Původním úkolem hradu bylo střežit místní úsek obchodní cesty vedoucí do Čech a zajištění hranice tzv. Míšeňské marky. Díky své vynikající poloze na strmé a nepřístupné skále nebyl hrad nikdy dobyt. Z první fáze výstavby se, bohužel, do současnosti zachovalo z původní hradní dispozice jen málo.
Za vstupní bránou se cesta lomí ve velkém ohybu k renesančnímu zámku s šestibokou věží, vybudovaném roku 1525 na převislé skalní stěně. Přes druhý padací most vede dále do horní brány a ústí do hradního jádra. V průjezdu brány jsou dosud patrné po pravé straně dvě středověké střílny. Neustále stoupající, částečně ve skále vysekaná chodba končí na horním hradním nádvoří. V předposledním ohybu cesty se nachází erb Berků z Dubé se dvěma zkříženými dubovými větvemi.
Součástí hradního jádra byla i pozdně gotická hradní kaple, jež existovala po celou dobu obývání hradu a teprve v roce 1951 se zřítila. Kromě toho jádro obsahovalo také cisternu, která je dosud patrná, a také výpadní branku. V případě obléhání mohla hradní posádka využít branky a po schodech sestoupit do zahrad a tajně opustit hrad. Cesta byla zajištěna několika padacími mřížemi proti vnějším nepřátelům.
Text a foto: Pavel Šafránek

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2200631
DnesDnes305
VčeraVčera562
Tento týdenTento týden305
Tento měsícTento měsíc10381

Partnerské weby