Jablka, vejce uvařená natvrdo nebo čerstvá. Úlomky mramoru, čínského porcelánu. Litinové, ocelové, bronzové valouny. A nejčastěji lijáky neznámo proč přinášejí růžové žabky, droboučké nebo veliké ryby, rybí jikry…
Vědci se už dlouho pokoušejí vysvětlit tento složitý hlavolam. Přitom nezapomínají na tezi předpokládající, že všechny živé objekty vycházejí ze základu, z vody, přenášejí se na velké vzdálenosti, aby se pak opět vrátily na zem s bouřemi přinášejícími potoky vody a prudké nárazy větru.
Loňského osmnáctého dubna světové agentury informovaly o pohádkové události na okraji Dillí, kde spolu s lijákem spadly z nebe kroupy neobyčejné po všech stránkách. Místní liják spadl na dvůr prodavače praček a on to oznámil doslova takto: „Sotva hodiny ukázaly půlnoc, byly za okny ložnice slyšet burácivé zvuky, jako by někdo házel pláty plechu. Šel jsem se podívat. A oněměl jsem údivem. Kroupy velké jako kávová zrna při dopadu na asfalt vybuchovaly žlutým plamenem a vydávaly charakteristický zápach síry. Co to bylo, proč se déšť smísil se sírnými kroupami, zůstane pro mne největší záhadou mého padesátiletého života.“ Zakrátko se na místě objevili fyzici Dillské technologické univerzity, seškrábali pozůstatky síry a asfalt. Síra zapálená zápalkami hořela.
Třiadvacátého dubna se na půlhektarový dvůr Šandu Kapura sesypaly spolu se silným deštěm veliké žáby. Většina z nich se schovala do keřů. Ostatní, už mrtvé, zůstaly ležet v trávě.
Třiadvacátého července 1901 po tom, co město Minneapolis spaloval nesmírný žár, začal padat sníh, který přešel do lijáku při teplotě - 1°C. Hned po něm přišel krátkodobý uragan. Když se vítr utišil, obyvatelé našli pod nohama a na stechách domů šustící hmotu, kterou tvořily zelené žabičky. Pohybovat se po cestách bylo velmi obtížné, protože koberec ze zelených vodních živočichů měl tloušťku tří palců. Žáby se jako po neviditelném rozkazu začaly sunout severním směrem a během několika hodin zmizely z města.
Dvanáctého července 1954 byla Angličanka Moudi, procházející se v parku, sražena na záhon létajícími žábami v obrovském množství asi 1 500 kusů na prostranství padesáti čtverečných yardů. Nejen žáby ohromily ženu, ale i liják tak horký, že zanechal na nezakrytých částech těla spáleniny.
Dary nebe mohou být i - jak se říká - zjevným gastronomickým návdavkem. V roce 2009 nakrmil liják v hlíně upečenými rybami severoafrickou ves Džandu, o čemž jeho obyvatel Koli Iol vypravoval jako o „hustém padání v proudech teplého deště okrouhlých kousků hlíny, majících stopy vlivu vysoké teploty“. Když kousky, kterých sebrali asi pět set, při dopadu na zem praskly, objevila se v nich upečená ryba - základní produkt stravy místního obyvatelstva. Vesničané, i když se divili, vůbec nemysleli na původ produktu. Podělili se mezi sebou a ryby snědli, třebaže byly trochu přesolené.
Také v minulém století registrovali na různých místech planety z nebe spadlá vařená, smažená a pečená kuřata, husy, prasata, úhoře. Někdo tvrdil, že vichřice někde sebrala kuchyň s připraveným jídlem a přenesla ji kilometry do jiného místa. Ale pět set kousků hlíny se zapečenou rybou uvnitř nemohlo být plodem kuchařského umění.
Nejen spisovatelé fantastických knih, ale i fyzici připouštějí, že není daleko budoucnost, kdy věda najde způsob, jak řešit problém teleportace objektů materiálního světa na atomové úrovni z jednoho místa na druhé. Ale tito učenci také propočítali, že přenos člověka v režimu atom za atom potřebuje více času, než potřeboval vesmír aby získal vzhled, jak ho známe dnes. Einstein předpokládal, že v přírodě je nějaký dosud nám nedostupný sklad reálností, odkud příroda vytahuje a nám demonstruje těžko představitelné artefakty.
(ksa)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2281756
DnesDnes24
VčeraVčera1209
Tento týdenTento týden24
Tento měsícTento měsíc14005

Partnerské weby