Mohlo by se zdát, že o Měsíci bychom měli vědět více, o než jakémkoli jiném nebeském tělese, protože je tak velmi blízko k Zemi, a dokonce na něm stanuli lidé. Nicméně, satelit naší planety skrývá stále mnoho tajemství. A ne všechna jsme dosud odhalili. Přesto stále kolují o Měsíci mnohé mýty, stále se opakující i v populárně naučných knihách a článcích.
Byly doby na Zemi, kdy ještě nebyl žádný Měsíc...
O tom psalo několik řeckých filozofů starověku. Například v 5. století př. n. l. filozof a astronom Anaxagoras z Klazomenae tvrdil, že podle jeho zdrojů se Měsíc objevil později, než vznikla Země. Ve 3. století př. n. l. Apollonius z Rhodosu ve své "Argonautice" odkazuje na slavného Aristotela, který o sto let dříve popsal obyvatele horských oblastí Arcadia (název oblasti na poloostrově Peloponés), kteří "jedli žaludy, a to bylo v těch dobách, kdy na nebi ještě nebyl Měsíc". Spisovatel a historik Plutarchos píše o vládci Arcadie, jehož jméno bylo Proselenos, což znamená "Před Měsícem", a jeho poddané nazval „Proseleny“...
Podle některých dřívějších hypotéz byl Měsíc původně jednou z planet sluneční soustavy, ale v důsledku vesmírné katastrofy byl vyvržen ze své oběžné dráhy a stal se satelitem Země.
Až poslední výzkumy definitivně prokázaly, že Měsíc vznikl v důsledku srážky tělesa, srovnatelného s Marsem, se Zemí a vyvržení části jeho hmoty, ze které se stal Měsíc. Stalo se to však v dobách, kdy na Zemi ještě lidé nežili a ani žít nemohli – před 4,5 miliardami let.
Měsíc není takový, jaký se nám jeví
Možná jste si všimli, že na obzoru se měsíční disk zdá větší. Vyřešit tuto hádanku se pokoušel už Aristoteles. Až do nedávné doby se mělo za to, že tento optický efekt je způsoben zemskou atmosférou. Ale ve skutečnosti atmosférickou refrakcí (ohýbáním světelných paprsků v atmosféře), je Měsíc opticky menší. Na vině je optická iluze (Ponzo iluze) způsobená výhradně naším mozkem. Když Měsíc visí nad obzorem, náš mozek jej srovnává s ostatními objekty v popředí, jako jsou domy nebo stromy, a mylně jej identifikuje jako vzdálenější od nás. A čím dále je od nás objekt, tím větší se nám zdá. A čím výše je Měsíc nad obzorem, nemáme jej s čím srovnávat a velikost se nám zdá být menší. Kromě toho, Měsíc není kulatý, jak si myslíme, ale má vejčitý tvar. Protože je však natočen k Zemi stále jen jednou stranou, nemůžeme ho vidět v jeho pravé podobě.
Jaderné výbuchy na Měsíci
O plánování takových zkoušek svědčí odtajněné archivní materiály. Podle nich v 50. letech minulého století, za studené války, vláda Spojených států vymyslela plán na vybudování měsíční vojenské základny. Navíc – plánovala provést na Měsíci jaderný výbuch. Exploze by vedla k "měsíčnímu zemětřesení", ale hlavně by vyvedla z rovnováhy i vládu znepřáteleného SSSR… Ten tedy naplánoval podobný projekt. Celkově si měl americký plán vyžádat tehdy nepředstavitelnou částku šesti miliard dolarů. Bylo plánováno, že na Měsíc bude dopravena jaderná hlavice, která již čekala ve skladě. V roce 1966 mělo být na měsíční základně již 12 vojáků. Dějiny se však utvářely jinak. Dosažení Měsíce se ukázalo být složitějším projektem, než se na konci 50. let zdálo a bylo na pokraji možností lidstva konce 60. let 20. století. V roce 1963 byla navíc podepsána Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek, která mj. zakazovala exploze jaderných zbraní ve vesmíru. Strašení jadernými výbuchy na Měsíci bylo grandiózním, ale přesto jen bizarním omylem vojenských stratégů.
(slk)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2274070
DnesDnes937
VčeraVčera790
Tento týdenTento týden5481
Tento měsícTento měsíc6319

Partnerské weby