Ve starověké Mezopotámii bylo onemocnění považováno za dílo zlých démonů a bloudících duchů zemřelých. Démoni nemocného uchvátili, vstoupili do jeho těla, takže byl posedlý.
Například epilepsii způsoboval zlý Utukku, smrt novorozeňat zase zákeřná divoženka Lamaštu. Příčinou nemocí bylo zlé kouzlo či hněv bohů, kteří tak lidi trestali za hříchy a porušení zákazů. Nemoci byly proto v textech pojmenovány podle toho konkrétního boha, jenž za ni zodpovídal – „dotek boha Kaššteta“ nebo „bůh Sakatta vztáhl svou ruku“.
Nemoc, která byla způsobena zlým démonem nebo duchem zemřelého, se nejprve léčila zaříkáváním. To mělo zlé nadpřirozené síly spoutat a vyhnat z těla nemocného.
Boží pomoc při rituálech
Z dob starověké Mezopotámie (Sumerové, Babylóňané, Asyřané) se dochovaly stovky zaklínacích textů na tabulkách, které tvořily sáhodlouhé seznamy a příručky. Zaklínač prý mohl pomocí zaříkávání přenést nemoc z člověka na zvíře, a to bylo usmrceno nebo vyhnáno do stepi. O tom, jak byl kněz-zaříkávač dobrý, rozhodovala jeho schopnost spojit se s Asalluchim, jenž byl synem Ey, boha očistných a uzdravujících rituálů. Bůh Ea vložil prostřednictvím Asalluchia knězi očistná slova do úst a přinutil démona opustit tělo nemocného.
Podle Stefana M. Maula, autora knihy o babylonské medicíně, byla zaříkávání spojena s řadou dalších složitých rituálních úkonů. O jejich účincích a výsledcích se toho z klínového písma však mnoho nedozvíme...
(luv)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2276912
DnesDnes23
VčeraVčera1344
Tento týdenTento týden1367
Tento měsícTento měsíc9161

Partnerské weby